NASA má loď schopnou cest do hlubokého vesmíru. Dnes se testuje!

Cestu lidské posádky daleko za hranice oběžné dráhy kolem Země by měla umožnit nová vesmírná loď Orion vyvíjená americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA) ve spolupráci s partnery, včetně evropských. Jak daleko a jak úspěšně již tato práce dospěla, ukáže čtvrteční testovací let. Trvat má sice jen 4,5 hodiny, ale stihne prověřit systémy důležité pro bezpečnost a životní podmínky posádky při startu, během letu i při návratu na Zemi.

Orion bude novým vesmírným dopravním prostředkem Spojených států. Ovšem nebude jen pouhou náhradou svých předchůdců, raketoplánů, jejichž využívání bylo ukončeno v červenci 2011. Má totiž umožnit návrat člověka na Měsíc a také zamýšlené výpravy lidských posádek hlouběji do naší sluneční soustavy – k asteroidům a na Mars.

SLEDUJTE START ON-LINE

Rozvržené finanční náklady programu Orion se pohybují kolem 15 miliard dolarů (přes 330 miliard korun), ovšem bez započítání ceny vývoje a výroby nové nosné rakety. S prvním letem s astronauty na palubě se počítá až po roce 2020.

Jak bude let vypadat? Podívejte se!

Celý komplex Multifunkčního pilotovaného dopravního prostředku (MPCV, Multi-Purpose Crew Vehicle) Orion tvoří tři základní segmenty – modul pro posádku, servisní modul a záchranný systém pro přerušení startu (LAS, Launch abort system).

USA a Evropa ruku v ruce

Modul posádky o průměru přes pět metrů a délce 3,3 metru je produktem americké firmy Lockheed Martin. Je projektován tak, aby v něm čtyřčlenná posádka přežila 21 dní, pro méně početné osazenstvo může být pobyt delší. Loď však dokáže pojmout až šest astronautů při krátkodobých letech, a pokud bude doplněna obytným modulem, i při dlouhodobých výpravách.

Servisní modul, který je dílem Evropské vesmírné agentury (ESA) a nachází se pod modulem posádky, zajišťuje životní podmínky na lodi, včetně výroby a uchovávání energie získané slunečními panely, tepelné kontroly a zásobování vodou. Bude rovněž skladovat palivo a vlastním pohonem umožňovat manévrování Orionu v kosmickém prostoru. Pro zkušební let je vybaven potřebným zařízením jen z 55 procent, protože půjde o test bez posádky.

Systém LAS pro přerušení letu v případě ohrožení, umístěný nad modulem posádky, má zajišťovat bezpečnost lidí. Jeho úkolem je chránit modul s posádkou při startu a stoupání a v případě ohrožení v těchto fázích letu dostat astronauty rychle do bezpečné vzdálenosti od nosné rakety a zajistit jejich přistání s využitím pohonu a padáků modulu.

Jedno po druhém

Prvním bodem testu je podle NASA úspěšný start a doprava na oběžnou dráhu, nejprve 185 až 888 kilometrů nad Zemí. Po prvním ze dvou plánovaných obletů planety pak loď pomocí pohonu servisního modulu vystoupá až na maximální výšku 5808 kilometrů. Pro srovnání, Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) se pohybuje na nízké oběžné dráze ve výšce kolem 420 kilometrů.

Dalším úkolem je prověřit přesné a bezpečné oddělení ochranných panelů a LAS po určité době stoupání a odhození servisního modulu a ochranného krytu při návratu na Zem. S tím souvisí i ověření tepelné ochrany – při sestupu Orion vletí do atmosféry rychlostí téměř 32 000 kilometrů za hodinu a jeho tepelný štít se rozpálí až na 2200 stupňů Celsia.

Test také ukáže, jak funguje přistávací systém a následné vyhledání a vyzvednutí modulu z moře. Rychlost Orionu se při sestupu atmosférou postupně zpomalí až na přibližně 480 kilometrů za hodinu. Další zbrzdění, až na 160 kilometrů za hodinu, zajistí do minuty po svém otevření ve výšce 6,7 kilometru dva stabilizační padáky. Po nich se rozevřou tři vodící padáky, které dva kilometry nad mořem vytáhnou tři masivní padáky, s nimiž loď přistane ve vlnách rychlostí menší než 27 kilometrů za hodinu.

Orion při testu vynese na orbitu z floridského mysu Canaveral těžká raketa Delta IV firmy United Launch Alliance (ULA). Pro výpravy vesmírné lodi ale NASA vyvíjí novou nosnou raketu nazvanou Space Launch System (SLS – vesmírný startovací systém), jejíž test s obletem MPCV kolem Měsíce je zatím plánován na konec roku 2017.

ČTK