Místa na Zemi, kde zažijete Mars – část I.

Pokud se o vesmír příliš nezajímáte, vězte, že budoucí mise na Mars se dotýká nás všech. Průzkum Marsu nám totiž prozradí, zda život na Zemi je naší jedinou a konečnou cestou, nebo zda jsme jenom malá část mnohem větší a pestřejší tapisérie. Zjistíme tak, zda je lidstvo připraveno nebo vůbec schopno expandovat z planety Země na mnoho ostatních. Pokud tedy uspějeme, lidské rase se otevřou nekonečné hranice možností a výzev, pro které nemáme v tuto chvíli ani pochopení.

Experti ale dobře vědí, že výprava na daleký Mars obnáší mnoho technických překážek a lidských strastí. Během mise bude posádka odkázána pouze sama na sebe a své schopnosti, přičemž velkou roli sehraje psychická stránka. Před samotným lidským průzkumem Marsu je tedy žádoucí a nezbytné nic nezanedbat. Toto přesvědčení pomohlo vzniku několika sofistikovaných stanic, které se snaží co nejvěrohodněji simulovat podmínky panující na rudé planetě.

Některé si hoví ve vyprahlých pustinách, jiné zase na mrazivém povrchu ledovce, a některé dokonce pod hladinou moře. Extrém střídá extrém a člověk jenom žasne nad tím, co jsou lidé schopni podstoupit a přetrpět za budoucnost našich dětí a celé lidské civilizace.

„Horský Mars“ – Havaj, USA

Během programů Space Exploration Analog and Simulation (HI-SEAS) mají vybraní výzkumní pracovníci za úkol strávit v uzavřené společnosti několik měsíců, někdy i déle jak rok. Jejich útočištěm je kopule o velikosti 111 metrů čtverečních, která ubytovaným nabízí komfort v podobě ložnice, kuchyně, koupelny a speciálních místností, jako jsou laboratoře a chodba simulující přechodovou komoru. Základna se rozkládá v nadmořské výšce 2500 metrů, přičemž po jejím boku stojí největší a nejaktivnější sopka ostrova zvaná Mauna Loa. Na celém území panuje chladnější a suché klima, které je velice konstantní a ke změnám dochází pouze ojediněle, což je ideální zejména pro dlouhodobé trvání celé mise.

Na povrchu nerostou žádné vzácné rostliny a ani zde nežije ohrožený živočišný druh, což snižuje pravděpodobnost negativního dopadu na životní prostředí způsobeného během plnění mise. Místo je od okolního světa vizuálně izolované, nicméně v případě zdravotních potíží lze postiženou osobu převézt automobilem po polní cestě do místní nemocnice, která je od základny vzdálena zhruba hodinu kodrcavé jízdy.

Opustit stanoviště lze jedině za účelem geologických prací a průzkumu blízkého okolí. Podmínky jsou tedy navrženy tak, aby co nejvěrohodněji simulovaly pobyt na Marsu. Není tedy žádným překvapením, že stanoviště lze opustit pouze ve skafandru. Během pobytu se tým věnuje plnění nejrůznějších úkolů, kterých bývá průměrně kolem 40 týdně. Mezi zadání spadá například výroba předmětů pomocí 3D tisku.

Právě tato technologie zastává ve vesmírných podmínkách obrovskou roli, neboť si s její pomocí mohou astronauti vyrobit prakticky jakýkoliv předmět. V případě závažné poruchy nebo nenadálé události je výprava odkázána pouze sama na sebe, protože pomoc „zvenčí“ je zcela vyloučena. Pamatováno bylo i na dokonalou simulaci komunikace mezi posádkou a podpůrnými týmy, která je – stejně jako na Marsu – o 20 minut v obou směrech opožděná.

Mimo průzkumu výcvik zahrnuje experimenty s potravinami. Tým třeba zjišťoval, jakým rostlinám se bude v jejich „marťanské chatě“ dařit. Zahradničení je však omezeno určitým množstvím vody a sluneční záření je nahrazeno LED osvětlením. Vypěstované hydroponické produkty (pěstované ve vodě) poté skupina konzumovala. Jídelníček si tak osazenstvo mohlo obohatit o čerstvé ředkvičky, kapustu a čočku, přičemž ochutnalo i fermentované potraviny vlastní výroby včetně jogurtů a sýrů.

Primárním úkolem HI-SEAS je zjistit, jakým způsobem se tyto marťanské průzkumné mise projeví na jednotlivých členech týmu, zejména po stránce fyzické a psychické. Mimo lidské stránky se důkladně prověřují různá zařízení a technika, které budou použity k analýze povrchu Marsu během plánovaných ostrých misí. Výzkum je financován NASA, přičemž do projektu jsou zapojeni přední výzkumníci z celého USA a Evropy. V období tří let bylo úspěšně dokončeno několik HI-SEAS výzkumů, přičemž další, tentokrát 8 měsíců trvající, jsou plánovány na rok 2017 a 2018.

„Bílý Mars“ – Antarktida

Průměrná teplota na povrchu Marsu se pohybuje kolem –55° Celsia, tudíž jednou z hlavních výzev života na rudé planetě bude schopnost odolávat třeskuté zimě. Obrovskému chladu během loňského roku čelila skupinka výzkumníků, která absolvovala dlouhodobý pobyt na francouzsko-italské stanici Concordia. Ta byla postavena před deseti lety zhruba 1000 kilometrů od pobřeží, kde jsou ideální podmínky ke zkoumání silného ledu. Pomocí hloubkových vrtáků vědci tyto ledy pravidelně navrtávali a z jejich složení zjišťují informace o dávných klimatech.

Výzkum mnohdy probíhá v době polární tmy, která zde obvykle trvá více než 100 dní. Součástí úspěšné třináctičlenné expedice byl i Beth Healey, člen ESA (Evropská kosmická agentura) a lékař, který jednotlivé členy experimentu po celou dobu bedlivě sledoval. Healey věnoval velkou pozornost i deníkům svých kolegů, aby zjistil, zda průběh mise nějakým způsobem změnil jejich myšlení a pohled na život. Mimo pozorování se věnoval i zkoumání mozků, které byly naskenovány před a po skončení výzkumného programu. Ačkoli nebyly výsledky doposud zveřejněny, dle zjištěného byly mozky všech členů poslední mise překvapivě odolné vůči změnám a izolaci. Zajímavé jsou i hodinky, které měli všichni při sobě. Strojky přesně evidovaly, kdo a s kým pobýval v určité místnosti, díky čemuž lze vypracovat studii, která prozradí případné změny chování. Statistiky například prozradí, jakým způsobem se u jednotlivého člověka měnily v průběhu času určité návyky – tedy kdo trávil více času o samotě nebo ve skupině, v laboratoři, posilovně apod.

Mimo samotného výzkumu Healey prozradil, že podmínky na základně Concordia byly skutečně extrémní. Nejenže venkovní teploty mnohdy dosáhly neskutečné hodnoty –81° Celsia, ale i v případě větších zdravotních problémů byla celá posádka odkázána pouze sama na sebe – motory tamních letadel nefungují pod –50° Celsia. Kromě technických věcí se Beth Healey na svém blogu svěřil, jak bezvýznamné jsou peníze na místě, jako je Antarktida. Finanční stránku jednoduše vyřešili tak, že peníze nahradili improvizovanými dary.

„Pouštní Mars“ – Utah, USA

Mars Desert Research Station (MDRS) je další z řady výzkumných stanic určených k simulaci mise na Mars. Za jejím vznikem stojí nezisková organizace Mars Society, jejíž studie byly a jsou zaměřeny na posouzení vlivu izolace na lidské chování, výkonu v různém prostředí a dalších faktorů. Základna MDRS se nachází v odlehlém koutě drsného Utahu, kde byl pro experiment postaven objekt válcového tvaru, ve kterém tráví posádka nejvíce času. A „zákony“ zde platí stejné jako na ostatních výzkumných stanicích, tudíž před opuštěním hlavního stanoviště musí každý projít malou přechodovou komorou. A stejně jako na Havaji, tak i v tomto případě je vyžadováno nošení kombinéz a přileb bublinového tvaru, která se k nelibosti všech zamlžuje. Součástí úspěšné expedice byl i biolog Paul Sokoloff z Kanadského muzea přírody v Ottawě, který měl za úkol zmapovat tamní flóru. Sokoloff se však nevěnoval pouze výzkumu vegetace, ale zejména sběru žijících půdních bakterií, což bude jeden z mnoha úkolů skutečné mise Mars.

Na základně Mars Desert Research Station probíhají podobné výzkumy již od roku 2011, přičemž každá posádka zde aktivně stráví dva týdny. Expedic se účastní nejen renomovaní vědci, ale také zapálení dobrovolníci. Pobyt si tak vyzkoušel třeba průmyslový designér z Kanady, inženýr z Velké Británie, učitel z Belgie a mnozí další, které zajímá astronomie a chování lidí v podobných podmínkách.

Text: Petr Smejkal