Gigantické oko letící vesmírem? Ne, tohle není Star Trek

Není sporu o tom, že vesmír je místem pozoruhodných úkazů. Většinou lidstvo fascinují a lákají k dalšímu prozkoumávání, existují však i případy, které nás mohou děsit nebo alespoň odpuzovat. Pomineme-li hrozby a s nimi spojené katastrofické scénáře o možném konci naší existence, můžeme připočíst speciální, vcelku děsivý typ exoplanet, které vypadají jako lidské oči. Letí vesmírem a může nám připadat, že díky podobě s oční bulvou zkrátka jen zírají na dění kolem.

Ve skutečnosti za zvláštní podobou těchto exoplanet stojí působení slapových sil, konkrétně pak situace, kdy těleso rotuje stejnou rychlostí, jakou obíhá větší těleso, tedy zpravidla svou hvězdu nebo planetu. Popisované „oční“ planety mají přesně tyto vlastnosti, takže už navždy jedna jejich strana zůstává přivrácená ke hvězdě a druhá pro změnu odvrácená. Jinak řečeno, na jedné je věčný den a na druhé věčná tma. Podmínky jsou tak odlišné, že denní strana musí zákonitě vypadat úplně jinak než noční, a to v závislosti na tom, jak blízko je planeta ke hvězdě.

Vlivem různé vzdálenosti může být denní strana suchá, jelikož veškerou vodu spálilo hvězdné záření, zatímco druhá strana může být jednou obrovskou ledovou čepičkou, ovíjející se kolem dokola a končící ledovým prstencem. Podle studie z roku 2013, publikované v odborním časopise Astrobiology, by pak takový prstenec mohl být obyvatelný, byť by se nacházel ve věčném soumraku, avšak s vodou z tajících ledovců, která by umožnila vznik úrodných oblastí, kde by mohla přežívat vegetace.

Mohlo by vás zajímat: Objevili jsme revoluční dvojče Mléčné dráhy. Podívejte se na galaxii, která by neměla existovat

Takovou „oční bulvu“ pak vědci nazývají horkou a ústy astronoma Seana Raymonda z vyjádření pro Nautilus přidávají ještě popis ledové bulvy. Ta je od žáru své hvězdy vzdálenější, takže na přivrácené straně nemusí být nutně jen spálená země, ale například i oceán, který by opět mohl být obyvatelný, podobně jako oceány na Zemi. „Planety s horkým okem a ledovým okem jsou extrémní příklady,“ varoval pak Raymond a doplnil, že každá planeta, která je slapově vázaná na svou hvězdu, bude pravděpodobně vypadat jinak. Stále by však na nich měly být patrné vrstvy z odlišných hemisfér, které vytváří onen efekt lidského oka hledícího do vesmíru.

Zdroj: Science Alert, Astrobiology, Nautilus