Ponorka na kolečkách! Bude z ní podmořská zbraň budoucnosti?

Řada hostů pravidelné dvouleté konference Office of Naval Research, výzkumné pobočky amerického námořnictva, se již tradičně krom civilních oceánských aplikací vyjadřuje i k novinkám na poli mokrého bojiště. Letos však přesto došlo na pořádnou novinku. Dr. Robert Ballard na konferenci totiž zmínil, že dle jeho názoru budou muset budoucí námořnictva disponovat i "terénní složkou" jednotek, která bude operovat přímo na mořském dně. V zásadě by to znamenalo zkřížit ponorku a tank.

Vzhůru do hlubin!

Zní to jako fantazie Julea Verna, dr. Ballard ale rozhodně neplatí za nováčka stiženého mladickým sněním. Letos 72 let starý vědec se proslavil především nalezením vraku Titaniku, stejně jako řadou dalších příkladů své podmořské archeologie – odhalením místa vraku letadlové lodi USS Yorktown či plavidla, na němž za druhé světové války sloužil budoucí prezident John F. Kennedy. Na počátku kariéry však sloužil i jako armádní a námořní důstojník se specializací na analýzu map, ví proto, o jakou strategickou výhodu se v budoucích válkách může jednat.

Z hlediska oceánských hlubin totiž mořské dno působí jako zcela separátní entita – vlastně se podobá nebi viděnému z naší suchozemské perspektivy. Díky tomu bude podle Ballarda velmi snadné ze dna odhalit, popřípadě i eliminovat hladinová plavidla. Jednotky na dně si naopak budou užívat značného soukromí. Pod příkrovem kilometrů vody nebudou snadno zranitelné dnešními zbraněmi, jako pevnosti navíc budou moct využít výhody pevninské masy. Nejlepším vektorem přiblížení k nim proto nebudou hladinová plavidla, ale jiné síly na mořském dnu…

Fakt je, že námořnictvo včetně své podvodní složky v posledním půlstoletí nedoznalo žádného výrazného pokroku. Po celou tu dobu spoléhá především na ukryté ponorky jako součást jaderného odstrašování, torpédoborce a křižníky vybavené především řízenými střelami dlouhého doletu, a u několika supervelmocí i drahocenné letadlové lodě jako primární ofenzivní zbraně pro globální projekci konvenční síly. Všechny tři základní složky dnešního námořnictva však z pohledu Ballardova nápadu působí spíše jako zranitelné vzducholodě vznášející se vysoko na nebi.

Nové závody ve zbrojení

Ballardova vize rozhodně není první nápad podobného druhu, už dlouho se mluví například o ponorných pevnostech, které by byly s to k hladině vypálit baráž torpéd – vlastně podobně jako dnešní nejmodernější podvodní miny. Taktéž loni probleskl nápad na čínskou „nadzvukovou ponorku“, která sice neřeší přímo boj o oceánské dno, rozhodně by však přinesla revoluci do námořních potyček. Proti eskalaci závodů ve zbrojení slouží i tzv. Seabed Treaty z roku 1972, která přímo zakazuje umístění jaderných zbraní na mořské dno. Smlouva vylučuje využití dna jako základny pro zbraně hromadného ničení, nikoliv však už pro zamezení ozbrojení dna precizními a konvenčními zbraňovými systémy.

Namísto doslovných ponorek na kolečkách si tak lze představit spíše variaci dnešních bezpilotních letounů, které se budou rojit kolem základny nebo mateřského plavidla na dně a v případě nutnosti střílet na agresora nejmodernější řízené střely. Jádro bitev by ale probíhalo v temnu oceánských hlubin, protože útok ze shora by byl nejrizikovanější. Možná takové stroje mohou disponovat i superkavitací, která by z nich oproti dnešním lodím učinila doslova podmořské stíhačky. Vice News, který zprávu přinesl, v této souvislosti připomíná, že detekce pravidel ze dna by šmahem eliminovala možnosti ukrývání jaderných ponorek, a tak by z nich učinila zastaralý vojenský artikl.

To by zřejmě velmi rychle odstartovalo závody ve zbrojení a militarizaci oceánského dna. Není však nutno čekat až na tento bod, militarizace mořského dna možná nastane i vlivem nových průmyslových technologií. Již delší dobu se testuje těžení minerálů kolem černých komínů, slavných útvarů na mořském dně. Pokud by se z něčeho podobného v budoucnu stala průmyslová norma, bylo by ji třeba i bránit vůči potenciálním hrozbám. I bez jaderného strašení se tak postupná militarizace dalších částí moří zdá být skutečně nevyhnutelnou.

Ladislav Loukota