4 nejvýznamnější technologické změny, které můžou přijít v příští dekádě

Nová průmyslová revoluce

Robotizace, 3D tisk, autonomie – to jsou tři hlavní hesla, pod nimiž by v příští dekádě měla rapidně začít narůstat nová podoba průmyslu i podoby práce. S většinou z podobných pojmů jste se asi už setkali.

Kdo přijde o práci?

Novinky zcela nevyšachují starou podobu průmyslu a obchodu. 3D tisk byl považován jako potenciální nástroj demokratizace výrobních procesů, zjednodušeně řečeno, existovala idea, že konzument si bude moct doma vytisknout, co si zamane. Namísto toho se však blíží spíše zlevnění výrobního procesu skrze přesně tisknuté součástky, což slibuje nižší cenu finální komodity a/nebo vyšší marže pro výrobce.

Stejně je na tom autonomie. Ačkoliv se nejspíše v dopravě dočkáme vyšší role samořízených aut, hlídání celého vozu, jízdu mimo navigaci, ale třeba i výměnu prasklé gumy bude stále ještě dlouho levnější zastat člověkem. Změny navíc paradoxně dříve postihnou mnohé práce, kde se pracuje spíše hlavou než rukama, jednoduše kvůli tomu, že roboti jsou dražší než čistá umělá inteligence.

Spíše než o změnu celého trhu práce tak můžeme vyhlížet přesun mnoha elitních povolání do nižší příjmové skupiny. To stále hrozí přinést pro miliony lidí řadu problémů, a bude stále velmi podstatné zajistit, aby nedošlo na rychlý pokles kvality života. Na druhou stranu, klesnout by měly i ceny komodit. Možná, že se tak oba trendy vzájemně vynulují do světa, kde je práce méně náročná i výdělečná, ale cena životních nákladů je rovněž výrazněji níže. Jestli výsledkem bude více volného času, je však už na nás.

Genetika a „inteligentní“ v medicíně

Konec dědičných chorob a příchod personalizované biologické léčby – právě to může ve zkratce přinést příští dekáda i medicíně. V končícím desetiletí proběhla éterem řada i na lidech aplikovaných výzkumů, které dovolí na úrovni genů obejít či nahradit vadné geny. V příští dekádě by mělo přijít aplikování těchto terapií na běžné pacienty. Od nejnovějších genových editorů však může dojít i k snazší léčbě nádorových onemocnění nebo neurodegenerativních chorob. Samozřejmě bez záruky a jistoty, že se terapie dostanou ke všem, budoucnost ještě není napsaná.

Lékařská věda však bude mít v aplikaci nového mocného spojence v podobě umělé inteligence. Právě snazší strojová analýza dat může přinést rychlejší diagnózy i vést k lepšímu protřídění efektivnějších léků od těch méně efektivních. Je však třeba třikrát podtrhnout, že se neblíží jakýkoliv ultimátní lék na všechno. Čím více zjišťujeme o tom, jak lidské tělo (ne)funguje, tím více nových neznámých je také na obzoru. Umělá inteligence také může přinést řadu novinek, které budou pacientům spíše skryty. Ačkoliv experimentální algoritmy již například detekovaly srdeční vady z analýzy oka (!), což je diagnostický přístup, s nímž se jednou můžete potkat i vy, větší dopad bude umělá inteligence mít zřejmě u návrhů léků.

Jediný počítač zastane práci celého hangáru doktorů ve vymýšlení lepších látek, stále však bude třeba jej nakrmit správnými daty a rovněž správně analyzovat jeho výstupy. Strojové učení obecně může přinést nový pokrok do mnoha oborů, ale rovněž hrozí, že si od něj lidé (především investoři) budou slibovat nereálné možnosti a dojde i na splasknutí "AI bubliny". Jinými slovy, pokud dnes čekáte na zázračné léky, rozhodně raději nečekejte. Jako obvykle u inovací, ani tentokrát navíc nic nezaručuje, že se všechny státy na světě dočkají novinek stejným tempem. Ani nic nezaručuje, že medicína nenarazí na doposud nepředpokládané překážky. Lidské tělo je extrémně komplikovaná biochemická továrna, která je u každého člověka trochu jinak vyladěná. Biologický přístup spolu se strojovým učením možná nabídne otevřenou řadu nových možností. Zcela jistě ale nevyléčí všechny lidské neduhy. A zrovna tak je otázkou, zdali budou podobné terapie k mání i v každém tuzemském okresním městě s pokrytím výdajů českých pojišťoven...

Skutečný kosmický věk

Příchod levnějších cest do vesmíru je dnes již realitou. Od prvního přistání a znovupoužití prvního stupně Falconu 9 uplyne příští rok pět let. Za tu dobu se ukázalo, že společnost SpaceX Elona Muska skutečně vynáší náklad do kosmu několikanásobně levněji než její konkurenti. Došlo tedy na pokoření toho, na co kosmonautika reálně čekala od zrodu kosmického věku v roce 1957. Teprve v příštím desetiletí by ale plody tohoto zlomu měly být skutečně hmatatelné.

Nikoliv Falcon 9, ale systém Super Heavy Starship alias znovupoužitelná Muskova superraketa by mohla přinést ještě levnější a dostupnější kosmické cesty. Dopadne-li úspěch Starship tak, jak si Musk maluje, začnou jej v polovině dekády napodobovat další společnosti stejně, jako nyní napodobují systém Falconu 9. Pokud se neobjeví nějaké nepředpokládané výzvy, kolem roku 2030 by mohla nastat jakási průmyslové fáze kosmického věku. Éra pionýrů skončí a přijde éra byznysu.

Nejen Musk, ale i jeho konkurenti totiž budou potřebovat čas na vývoj skutečné aplikace znovupoužitelných nosičů. Trh také potřebuje určitý čas, aby se přizpůsobil novým podmínkám, musí existovat nejen nabídka, ale i poptávka po nových letech do kosmu. A poptávka musí být vyjádřitelná projekty a penězi, nikoliv sněním. Od levnějších cest do kosmu se tak dnes opět naivně očekává kolonizace Marsu, města na Měsíci či možná alespoň turistické navštívení orbitálního hotelu.

Daleko větší vliv však bude mít industrializace oběžné dráhy Země způsobem, který již naznačují satelity Starlink. Družic může rychle přibýt, spolu s nimi možná dorazí i celoplanetární internet se všemi benefity i úskalími, která s sebou internet dnes nese. Na obzoru jsou sice i nové vědecké mise, dojít by mělo rovněž na návrat člověka k Měsíci. Možná, že SpaceX i stihne onen slibovaný let k Marsu. Ten skutečný kosmický věk ale dorazí až v okamžiku, kdy jeden ze současných startupů na těžbu nerostů v kosmickém prostoru poprvé k Zemi přitáhne asteroid plný kovů za stovky miliard. A to sice Elon Musk sám zatím neoznámil, jeho největší reálný konkurent Jeff Bezos však cílí právě tímto směrem. Příští desetiletí by mu k tomu mohlo konečně poskytnout jistý odrazový můstek. Zdali to stihne do roku 2030, však zatím můžeme věštit jen z kávové sedliny.

Eskalace klimatické tísně

Častější sucho, hurikány a divočejší bouře, intenzivnější záplavy – i takovou podobu bude mít nejspíše příští desetiletí. Debata o změně klimatu se často vede stran jedné či druhé radikální pozice. Buďto se mluví o tom, že lidstvo čeká v roce 2030 vyhynutí, anebo se naopak zapírá, že antropogenní změna klimatu vůbec existuje. Realita je však spíše kdesi uprostřed. Ano, klima se měnilo vždy. Ale vědecký konsensus provedený stejným myšlenkovým přístupem, který stojí i za objevy zmíněnými v odstavcích výše, varuje před urychlováním změn způsobených lidmi. Po boku toho stojí objektivně měřitelné problémy od znečišťování přes kácení lesů po úbytek divoce žijících živočichů.

Lidstvo (nejspíše) v dohledné době nevyhyne. To ale neznamená, že řada regionů nebude mít stále intenzivnější problémy. Nedostatek vody v Indii, masivnější migrace z tropů do mírného pásma, i prosté ekonomické zpomalení vlivem méně příznivých podmínek zřejmě ovlivní významné procento lidstva. A lidská populace stále strmě stoupá, ačkoliv se dlouhodobě snižuje průměrná porodnost, takže lze očekávat i nárůst možných nešvarů souvisejících s ekologií obecně, nikoliv jenom s klimatem.

Spolu s tím bude narůstat i poptávka po čistších a/nebo spolehlivějších zdrojích energie. Zdali zvolit jádro, solární, větrné či vodní energie bude stále palčivější otázkou. Některé státy vsadí na jednoduché řešení, jiné na složitější, další nebudou otázku řešit vůbec. Vítěz tohoto klání bude ale hrát stejně podstatnou roli ve zbytku 21. století jako ty regiony, které rychleji aplikují novou podobou průmyslu, medicíny i kosmonautiky. A spolu s tím bude aktivněji probíhat možná i zbrzdění klimatických změn nikoliv jen skrze omezování emisí oxidu uhličitého, ale i jeho aktivním odčerpáváním z atmosféry či nějakou variaci téhož.

Civilizace vstupuje do nové dekády v okamžiku, kdy má díky internetu potenciálně každý člověk na Zemi přístup ke skoro neomezenému množství dat a názorů. Ale snad i právě proto to mnohdy působí, že na Zemi žije 8 miliard rozhádaných lidí. Volat v takovém okamžiku po racionální debatě nad novotami zní jako čistá utopie, a přesto jedině takový přístup zajistí vítězi nejen přežití, ale dominanci v dalších desetiletích.

Sto let nazpět bylo období mezi lety 1920 až 1930 periodou, kdy 20. století "doopravdy" začalo. Došlo totiž na prosazení dosavadních technologických novinek spolu s novými výzvami i ekonomickými problémy. Na jednu stranu byla výsledkem radikalizace a vznik druhé světové války. Na stranu druhou byl objevem penicilin a nastoupen trend štěpení atomu i raketového věku. Zdá se, že naše příští dekáda přinese přinejmenším stejně závažné výzvy, ale to, jak se s nimi popereme, bude stejně jako jindy v dějinách závislé jenom na tom, jestli budeme schopni o nich také střídmě rozmlouvat.

Text: Ladislav Loukota