Proč naše planeta není dokonale kulatá? Vyznavače ploché Země vysvětlení nepotěší

Pokud nepatříte k lidem, kteří z nějakého důvodu věří v plochou Zemi, patrně se společně shodneme na tom, že je naše planeta kulatá. Pokud jste v geografii pokročilejší, možná byste namítli, že jde o elipsoid. Ještě přesněji bychom ale mohli říct, že jde o rotační elipsoid s malou excentricitou. Zkrátka a dobře, nejde o dokonalou kouli a my vám teď vysvětlíme, proč tomu tak je.

Gravitace jako klíč ke všem odpovědím

Jednoslovná odpověď by zněla – gravitace – ale na jednoslovné odpovědi si na Primě Zoom zrovna nepotrpíme. Co přesně tedy způsobuje, že je Země kolem rovníků vyboulená a narušuje onu dokonalou kulatost? Než se k odpovědi dostaneme, je nutné nejprve odpovědět na otázku, proč jsou vlastně planety kulaté, ať už dokonale, či nedokonale. Patrně tušíte, že to má cosi společného s gravitační silou celého objektu, která vždy směřuje do středu jeho hmoty. „Čím je těleso větší, tím je hmotnější a tím větší je i jeho gravitační síla,“ vysvětlil pro magazín The Conversation profesor astrofyziky na University of Southern Queensland Jonti Horner. Doplnil nicméně, že gravitace je ve skutečnosti překvapivě slabá a objekt musí být opravdu velký, než dokáže vyvinout dostatečnou sílu, aby překonal sílu materiálu, ze kterého se skládá.

Menší pevné objekty – zpravidla o průměru stovek metrů až nižších kilometrů – mají gravitační sílu příliš slabou na to, aby je přitáhla do kulového tvaru. I proto mají menší objekty a planety méně jednolitý tvar. A pokud právě přemýšlíte nad rychlostí rotace, zda ovlivňuje kulatost výsledného tvaru, odpověď zní, že ne zcela. Kdyby se totiž objekty otáčely příliš rychle, mohlo by pro změnu dojít k uvolnění materiálu, protože malý objekt nemá dostatečnou hmotnost, aby vše udržel pohromadě pomocí vlastní gravitace. Teď už ale zpět k tomu, proč Země není dokonalou koulí.

Čtěte také: Proč vidíme Měsíc za bílého dne? Konspirátoři mají smůlu, vše má logické vysvětlení

Možná jste už pochopili, že je gravitační síla Země příliš slabá na to, aby vše stáhla do podoby dokonalé koule, musíme ale brát v potaz i další síly, které ovlivňují tvar naší planety. Kromě tektonické činnosti, která pohybuje kontinenty a vytváří i ničí pevniny či pohoří, ovlivňuje tvar Země i odstředivá síla, objevená teprve před několika stoletími. Byl to astronom Jean Richer, který cestoval v roce 1671 z Paříže do Cayenne ve Francouzské Guyaně v Jižní Americe a s sebou si vzal kyvadlové hodiny. V Paříži byly hodiny přesné, v Cayenne ale nikoliv – šly pomalu a každý den ztrácely celé dvě a půl minuty. Richer proto zkrátil kyvadlo, hodiny byly přesné, ale po návratu do Paříže se pro změnu o dvě a půl minuty předbíhaly.

Matematik Christiaan Huygens si poté, co se o Richerově hodinách dozvěděl, uvědomil fakt, že jde o experimentální důkaz rotace Země. Změna tempa hodin totiž nebyla způsobena nějakou podivnou chybou, ale právě samotným tvarem Země. Ještě později pak Isaac Newton na základě údajů z podobných kyvadlových hodin a rovníkové výduti na Jupiteru ukázal, že se Země na rovníku vyboulila v důsledku odstředivé síly její rotace, a dokonce odhadl o kolik. Jde o 43 kilometrů, které navíc způsobují, že na nás gravitace v blízkosti rovníku působí méně než v blízkosti pólů, které jsou blíže k zemskému jádru a zbytku hmoty Země.

Zdroj: The Conversation, Britannica, Star Talk - YouTube

Video, které jste mohli minout: Trosečníci vesmíru si krátí čas „olympijskými“ sporty. Místo týdne stráví na ISS půl roku