Vybuchla v Rusku raketa, nebo reaktor? Rusko mlží a zatajuje

Zpráva z TASS

„Na polygonu ministerstva obrany v Archangelské oblasti při zkouškách reaktivního motoru na kapalné palivo došlo k výbuchu a požáru zařízení,“ napsala ruská státní tisková agentura TASS, která je plně pod kontrolou státu a slouží k poskytování informací jak soukromým osobám, tak médiím po celém světě. Na nehodě by nebylo, kromě úmrtí osob, nic zajímavého. Nehody se stávají po celém světě. Stačí vzpomenout například na výbuch muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku, ke kterému došlo v roce 2014. Pokud by explodoval reaktivní motor, jednalo by se o jednorázovou událost, která je sice smutná, ale neměla by ohrozit okolní obyvatele. Jenže náhlé, až šestnáctinásobné zvýšení radiace, uzavření části Bílého moře a doporučení k evakuaci vesnice Ňonoska ukázalo, že nešlo „jen“ o motor.

Další ze zpráv, kterou TASS vydal 17. srpna, už zmiňuje zvláštní pohotovostní týmy Ruské federální biomedicínské agentury, která vybavená dozimetry neustále sleduje zdravotní stav zdravotnických pracovníků. „Bylo vyšetřeno celkem 91 lidí. Výsledkem bylo, že nebyly zjištěny nadměrné úrovně radioaktivity." V té době už byly vypnuty stanice měřící radiaci v Dubně, Kirovu, na Čukotce a na Altaji. Ty monitorují situaci a hlášení zasílaná do Vídně slouží ke kontrole, zdali se někde neprovádějí testy nukleárních zbraní. Zaznamenání nehody je vlastně jakýmsi užitečným bonusem navíc. Jiná zpráva, tentokrát z agentury Interfax, už ale nezmiňuje motor na kapalné, ale radioizotopové palivo.

Motor, raketa, nebo reaktor?

Jak ukázala havárie jaderné elektrárny v Černobylu, utajování je v Rusku spíše standardním postupem než výjimkou. Ruská hydrometeorologická služba Roshydromet naměřila izotopy barya, stroncia a lanthanu a své zjištění publikovala. „Izotopy pocházejí z jaderné řetězové reakce. Jde o důkaz, že to, co vybuchlo, byl jaderný reaktor,“ tvrdil Nils Bøhmer, který v současnosti působí na pozici ředitele výzkumu a vývoje norské státní agentury zabývající se jadernou bezpečností a odzbrojením (Norsk nukleær dekommisjonering). Jeho slova následně převzaly velké mediální agentury a citoval je dokonce i anglický psaný deník The Moscow Times. Až mnohem později vedoucí pracovník sarovského výzkumného střediska Vjačeslav Solovjov přiznal, že došlo k „výbuchu malého jaderného reaktoru”. Což je velký krok od původně hlášeného motoru na tuhá paliva. Zároveň agentura TASS oznámila, že nešlo o test jaderné zbraně, ale že havárie souvisela s vývojem nových zbraní schopných pronikat protiraketovou obranou. Tomu odpovídá i hodnocení amerických odborníků, kteří se domnívají, že šlo o test řízené střely na jaderný pohon.

Začali jsme paralelou s Černobylem, a stejně můžeme i skončit. Lékaři, kteří ošetřovali zraněné po výbuchu, nebyli, stejně jako v případě černobylské havárie, informováni o radiaci. Není divu, že teď mají strach o své zdraví, byť jedna z největších odbornic na jaderné otázky, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, tvrdí, že zvýšení radiace je sice závažné, ale lidské zdraví neohrožující.

Důsledky zmatených, často protichůdných informací už nesou své ovoce i v Česku. V jedné mykologické skupina na Facebooku padla otázka, zdali radiace pocházející z ruské havárie nemůže mít vliv na „radiační“ kvalitu u nás sbíraných hub. Text: Topi Pigula