Britské testy jaderných bomb byly extrémní. První selhala, další vybuchla dvojnásobně

Ačkoliv se v souvislosti s jadernými zbraněmi mluví převážně o Rusku či Spojených státech, více než 220 hlavic má k dispozici také Velká Británie. Je to méně než polovina z maximálního počtu, kterého Spojené království dosáhlo v sedmdesátých letech minulého století, ale stále se jedná o nezanedbatelné množství. Britský jaderný program navíc sahá až do druhé poloviny padesátých let minulého století a – hádáte správně – jeho součástí byly rozsáhlé testy včetně zkušebních odpalů převážně v Tichomoří.

I Britové testovali jaderné zbraně

První z nich proběhl už v roce 1952 v rámci operace Hurricane a byla při něm odpálena jedna jaderná raketa o síle 25 kilotun TNT. Velká Británie se ale osmělovala, testy potřebovala podobně jako Sovětský svaz a USA, takže v následujících letech odpalovala rakety častěji a v souhrnu na každou z operací i se zpravidla vyšší silou. Nejrozsáhlejší testovací operace Grapple, která se uskutečnila mezi lety 1957–1958, byla svědkem 9 odpalů o celkové síle 7 869 kilotun TNT, což další testy probíhající do roku 1991 nepřekonaly.

Během operace Grapple pak došlo také na první odpálení vodíkové, tedy termonukleární bomby, které proběhlo 15. května 1957 shozem z letounu Vickers Valiant pilotovaném Kennethem Hubbardem z výšky 14 kilometrů. Výbuch, který se odehrál ve vzduchu, nikoliv přímo na zemi, se měl uskutečnit přímo nad ostrovem Malden, náležejícím státu Kiribati. Hubbard nicméně shoz netrefil přibližně o 380 metrů a výsledná síla výbuchu byla odhadnuta přibližně na 300 kilotun TNT. To však bylo méně, než kolik inženýři očekávali, kvůli čemuž byl test označen za neúspěšný. Ne však zcela – výbuch první termonukleární bomby se Velké Británii podařil a na test mohly navázat další fáze celé operace Grapple.

Skutečně úspěšný test až v listopadu

Spadal mezi ně i test Grapple X, který se uskutečnil 8. listopadu 1957 nad ostrovem Kiritimati s tím, že ten už lze za úspěšný považovat ve všech ohledech. Britové stejným způsobem z letounu shodili svoji termonukleární bombu a nechali ji vybuchnout přesně ve 2 250 metrech nad zmíněným ostrovem. Síla 1,8 megatun TNT pozorovatele překvapila – očekávala se síla kolem 1 megatuny TNT – ale o to byl výsledek uspokojivější. Velká Británie se tak mohla zařadit po bok zemí disponujících vodíkovou bombou, byť veřejně se o tom začalo mluvit až v devadesátých letech minulého století po odtajnění armádních a vládních dokumentů.

Zdroj: K. Hubbard, M. Simmons: Dropping Britain's First H-Bomb