Rusko vystřelilo Satana. Raketa s až 16 jadernými hlavicemi měla jediný účel

Poslanec Žuravljov pronesl v ruské státní televizi, že stačí jeden Sarmat a je hotovo. A to bez ohledu na to, že něco takového není možné. Britské ostrovy mají rozlohu 315 134 km² a ani sebevětší raketa, či dokonce největší ruská termobarická bomba se silou 44 tun TNT by je z povrchu Země nevymazala. Žuravljovova poznámka byla ryze výhrůžného charakteru a směřovala k nové „super raketě“ v kódu NATO označené Satan 2.

Co dokáže Satan

Těžká mezikontinentální raketa s přezdívkou „raketa posledního soudu“ má 10–16 oddělitelných hlavic, takže dokáže zasáhnout celou řadu cílů najednou. První prototyp střely RS-28 byl dokončen na konci roku 2015, v roce 2017 Rusko provedlo první plánované zkušební odpaly. Dolet až 18 000 km znamená možnost zasažení amerických měst, pokud by letěl „jižní trajektorií“. Na severu má totiž americká strana rozmístěno více systémů protiraketové obrany, které by útok mohly znemožnit. V ruské státní televizi dokonce zaznělo, za jak dlouho by byl napadený Berlín. V zásadě šlo o jasné sdělení, že na záchranu by byly pouhé čtyři minuty od odpalu. Nejnovější test proběhl na kosmodromu Pleseck a po 6 000 kilometrech letu nad Ruskem raketa zasáhla cíl na kamčatské střelnici Kura.

„Nový (raketový) komplex má nejvyšší taktické a technické vlastnosti a je schopen překonat všechny moderní prostředky protiraketové obrany. Ve světě nemá a ještě dlouho nebude mít obdoby,“ cituje prezidenta Putina britský The Guardian. Ovšem ve světě zbraní neexistuje všeprobíjející střela a neprůstřelný štít. Zbraně i obrana proti nim se vyvíjejí ve vzájemné závislosti.

Jaderné vyhrožování

Rusové navíc americkou stranu o testu řádně informovali, a to z důvodu, aby nedošlo k mylnému vyhodnocení zkušebního odpalu jako ostrého útoku a okamžité odpovědi. Ostatně v tomto ohledu se lze poučit z minulosti. V září 1983, v době extrémně napjatých vztahů studené války, detekovaly sovětské satelity odpal mezikontinentální rakety, která mířila přímo na Sovětský svaz. Systém včasného varování na to upozornil sovětské velení, jež mělo zareagovat okamžitým zpětným protiútokem. Důstojník sovětské protivzdušné obrany však signál vyhodnotil jako chybu počítače.

Podle tehdejší doktríny se předpokládalo, že pokud dojde ke skutečnému útoku, nepřiletí jedna raketa, ale stovky, aby se likvidací sovětských zbraní ochromila možná odpověď. Později systém nahlásil další čtyři americké rakety. I v tomto případě Stanislav Petrov nezahájil kroky vedoucí k protiútoku, čímž pravděpodobně zachránil svět před třetí světovou válkou.

Ukázalo se, že skutečně šlo o selhání sovětského systému a žádné rakety odpáleny nebyly. I přes celou řadu aktivit vedoucích k větší jaderné bezpečnosti jsou mezikontinentální rakety i taktické jaderné zbraně menšího rozsahu stále zdviženým prstem nad budoucností lidstva. Nejen současné Rusko, ale i Severní Korea se snaží svůj jaderný výzkum a zbraňový potenciál využívat především k vyhrožování.

Zdroj: The Guardian