Švédové experimentovali s tankem... a přestřelili

Na počátku 80. let 20. století se švédská armáda začala poohlížet po novém tanku, kterým by modernizovala své mechanizované jednotky. Měl nahradit tehdy už přes 20 let používaný tank Strv 103, který se vyznačoval světově naprosto unikátní konstrukcí.

Chyběla mu totiž bojová otočná věž a kanon měl umístěný přímo v korbě, takže při zaměřování se tank musel otáčet a naklánět celý. Mělo to své nevýhody, ale i pozitiva, která převažovala. Nejvíce si švédská armáda na Strv 103 cenila kompaktních rozměrů a velmi nízké siluety. A právě nízkou siluetou se měl vyznačovat i nový tank, který dostal předběžné označení Strv 2000.

Experiment zvaný UDES-XX-20

Švédská výzbrojní a materiálová kancelář ministerstva obrany zadala domácím specialistům specifikace, jaké má nový tank splňovat, a ti vytvořili několik více či méně extravagantních kreací série UDES. Asi nejpozoruhodnější a zároveň nejbizarnější byl bezesporu výtvor nesoucí označení UDES-XX-20. Šlo o tandemový lehký kloubový tank nebo také stíhač tanků s externě lafetovanou hlavní kanonu. Nešlo tedy o rozvinutí konceptu bezvěžového tanku jako v případě Strv 103, nicméně i toto řešení splňovalo podmínku nízké siluety korby vozidla.

UDES-XX-20 se skládal ze dvou vozidel spojených pohyblivým hydraulickým kloubem, ovšem nebyla to novinka. Toto řešení konstruktéři převzali z již existujícího a do švédské armády zavedeného obojživelného stroje Bv 206. Tato koncepce dává vozidlu naprosto výjimečné jízdní vlastnosti v těžkém terénu, poskytuje je mu velkou stabilitu a také průchodivosti. V případě UDES-XX-20 se v předním vozidle, jež vážilo asi 14 tun, nacházel prostor pro tříčlennou posádku a byla zde umístěna i elektronika a systém řízení palby. Na jeho střeše pak byla umístěna externí otočná lafeta kanonu. V zadní vozidle o váze přibližně 11 tun se nacházela munice, nabíjecí automat kanonu, motor a palivové nádrže o kapacitě 600 l.

Kloub uprostřed a kanon z leopardu

Obě vozidla byla spojena kloubem tvořeným dvěma hydraulickými válci, které měly volnost 34 stupňů horizontálně i vertikálně. Jak již bylo řečeno, díky kloubové koncepci disponoval UDES-XX-20 velmi dobrými jízdními vlastnostmi v terénu. Ale dokázal také překonávat z hlediska konvenčních tanků i extrémní překážky, jako například 1,7 m vysokou zeď nebo velmi ostré terénní zlomy. V případě potřeby, třeba při leteckém transportu, bylo možné obě vozidla velmi snadno a rychle od sebe odpojit a přepravovat je zvlášť.

Celková váha UDES-XX-20 činila něco kolem 25 tun, přičemž na délku měřil 7,3 m, na šířku 2,85 m, výška korby byla pouhých 1,5 m, celková výška i s externí lafetou pak 2,1 m. Zajímavé také je, že díky dvoudílnému uspořádání vyvíjel UDES-XX-20 na terén tlak jen 0,4 kg/cm, což je dvakrát méně než u konvenčního pásového vozidla stejné váhy. I přes poněkud neohrabaný vzhled dokázal vyvinout rychlost 60 km/h, což není o mnoho méně než u současných moderních tanků, a to díky motoru o výkonu 600 koní.

Leopardí výzbroj

Výzbroj UDES-XX-20 tvořil kanon ráže 120 mm, který pocházel z německého tanku Leopard 2. Jde o velmi výkonnou zbraň a musíme si uvědomit, že Leopard 2 je stroj vážící kolem 56 tun. UDES-XX-20 ovšem měl jen 25 tun, proto museli konstruktéři hlaveň opatřit mohutnou až bizarně působící úsťovou brzdou a omezit její otáčení na 20 stupňů vpravo i vlevo. Zásoba munice byla 25 až 35 kusů a díky automatickému nabíjení rychlost střelby dosahovala 8 ran za minutu. S kanonem byl ještě spřažen lehký kulomet ráže 7,62 mm. Kanon v externí lafetě nebyl stabilizován, což bylo nejspíše dáno tím, že UDES-XX-20 byl experimentálním strojem sloužícím k ověření jedné z uvažovaných koncepcí.

Konec švédské cesty

Podle dostupných údajů ve Švédsku během 80. let testovali dva prototypy UDES-XX-20. Potvrdily výjimečné schopnosti dvoudílného kloubového vozidla i možnosti externí lafetace hlavní zbraně. Nicméně pro tank se tento koncept ukázal jako příliš složitý i zranitelný a také drahý. A to platilo i u dalších nekonvenčně pojatých vozidel řady UDES. Proto se švédská armáda koncem 80. let rozhodla, že tank Strv 2000 bude klasicky pojatým strojem s otočnou věží, kanonem ráže 140 mm s automatickým nabíjením doplněným rychlopalným kanonem ráže 40 mm o váze 55 tun.

Jenže ani k tomu nakonec nedošlo kvůli konci studené války a rozpočtovým škrtům. V roce 1991 pak padlo rozhodnutí, že si švédská armáda pořídí osvědčené německé Leopardy 2, což se také stalo. A tím skončily zajímavé švédské tankové experimenty 20. století, které tankovou revoluci nakonec nepřinesly.

Text: DP