Smrtící ocelové obludy slaví 100 let existence

15. září 1916 se přes obzor přehouply řvoucí obludy, které bez problémů odolaly palbě německých vojáků. Na bojišti se představil tank, který se následně stal královským strojem válečných polí.

Samotné slovo tank bylo původně krycím názvem tajného projektu, neboť v angličtině toto slovo označuje nádrž. Jejich nasazení v první světové válce mělo změnit polaritu sil v bojích, kde hlavní úlohu hrály kulomety, zákopy, ostnatý drát a masa těl. O bitvě na řece Sommě, v níž padlo od 1. července do 18. listopadu bez jakéhokoli většího vojenského úspěchu pro kteroukoli ze stran 1,3 milionu mužů se mluví, jako o mlýnku na maso. Jen první den bitvy ztratili Britové 19 000 vojáků.

"V roce 1915 první lord admirality Winston Churchill vytvořil výbor k řešení problémů zákopové války. Po mnoha pokusech byl vybrán zemědělský podnik, William Foster & Co. Lincoln, jenž získal smlouvu na vybudování prototypu stroje založeného na některých dovážených amerických traktorech," píše BBC o vzniku tanku jako bojového prostředku.

První nasazení tanků sice Němce překvapilo, nicméně zásadním způsobem tanky nezměnily tehdejší průběh bojů. Selhávaly po technické stránce a dokonalá nebyla ani průchodnost terénem. Jejich hlavní taktický úkol zněl “prorazit nepřátelské linie, udělat průchody v překážkách z ostnatého drátu a palbou z kulometů krýt postupující pěchotu“. Mark I., onen „tank ze Sommy“ měl na bocích zvláštní kóje, sponsony, z nichž trčely hlavně zbraní. Dnes by se s nadsázkou dalo říci, že korektní a vždy gentlemanští Britové dodrželi gengerovou vyváženost i v dělení svých nových smrtících vynálezů. Dělili je totiž na „mužské“ (Male), vyzbrojené dvěma kanóny ráže 57 milimetrů námořního původu a čtyřmi kulomety Hotchkiss ráže .303 British, a „ženské“ (Female), jejichž hlavní výzbroj představovaly kulomety Vickers, doplněné také kulomety Hotchkiss

Smrtelně trapný omyl nastal, když některé z tanků pro technické problémy na bojiště vůbec nedorazily a jiné zase zaútočily na vlastní jednotky. Výpary z benzínu a výfukových plynů se dostaly dovnitř britských strojů a způsobily částečnou dezorientaci posádek. Zatímco němečtí důstojníci zlehčovali tankový útok se slovy „naši vojáci se tankům smějí“, Britové pod Churchillovým tlakem své stroje neustále zlepšovali. Válečný ministerský předseda byl totiž vášnivým tankovým zastáncem a fanouškem.

Později se tanky staly hlavním těžkým útočným strojem, ostatně dodnes sovětské stroje T 34 stojí v úloze památníku na nejednom českém náměstí. Tankovou ikonou na německé straně se stal proslulý Tiger, a jak důležitou zbraní se stal, dokumentuje největší tanková bitva všech dob: střetnutí v Kurském oblouku: Proti sobě vyjelo 5128 tanků na sovětské straně (zničeno jich bylo 1614, se samohybnými kanony 1956) a 2928 na straně německé (zničeno 323 tanků a samohybných kanonů).

V nedaleké minulosti tanky vítězně vjely do osvobozeného Kuvajtu, dodnes bojují na Blízkém východě, kde v boji proti Saddámu Husajnovi sehrály klíčovou úloh. Zbrojní inženýři neustále pracují na jejich vylepšení. Fakt, že se dokážeme zničit jadernou silou nikterak neznamená, že by věk ocelových „nádrží“ skončil. Naopak. Do jejich vývoje se stále investují stovky milionů dolarů. Tanky – vítejte ve druhém století své existence.

Text: Topi Pigula