Rusko plánuje největší letadlovou loď na světě!

V současné době má ruské námořnictvo ve svém arzenálu jedinou skutečnou letadlovou loď. Jde o plavidlo pojmenované Admiral Kuzněcov, přičemž jeho stavba započala v roce 1985 a do služby vstoupilo v roce 1991. Oproti americkým nosičům však jde o trpaslíka, navíc s konvečním pohonným systémem. Tento z ruského pohledu tristní stav má své příčiny už v dobách Sovětského svazu. Sovětské námořnictvo vlastně nikdy nedisponovalo klasickými letadlovými loděmi a komunistická propaganda se tím i holedbala. Podle ní totiž letadlové lodě představovaly útočné zbraně, proto o ně prý sovětské námořnictvo oficiálně nestálo. Faktem ale bylo, že sovětská ekonomika a loďařský průmysl nebyly s to až do 80. let takto obrovské letadlové nosiče vyprodukovat.

Ovšem zcela bez lodí schopných nést vrtulníky a letadla sovětské námořnictvo nebylo. Disponovalo totiž menšími jednotkami, které měly průběžné letové paluby, ale z propagandistických důvodů je Sovětský svaz označoval jako letadlové křižníky. Z jejich palub operovaly vrtulníky a letouny s kolmým startem a přistáním, především typ Jak-36, který ovšem ani zdaleka nedosahoval výkonů palubních bojových letounů amerického námořnictva ani kolmo startujících harrierů. Sovětské letadlové křižníky ovšem měly specifickou konstrukci, čemuž vlastně odpovídalo i jejich označení. Vedle leteckého křídla totiž do vínku dostaly i velmi silnou ofenzivní výzbroj v podobě protilodních a protileteckých řízených raket, která byla typická pro raketové křižníky. Skutečným posláním sovětských letadlových křižníků totiž nebyly ani tak letecké operace, jako útoky proti bojovým uskupením amerických letadlových lodí a ponorkám NATO.

Nicméně v 80. letech i sovětská námořní generalita zatoužila po klasických letadlových lodích. Proto byl spuštěn ambiciózní program lodí Projektu 1143.6. Nakonec však vznikly jen dvě – zmiňovaný Admiral Kuzněcov (dostavěný po rozpadu SSSR) a Varjag, přičemž druhá nebyla dostavěna a do služby u sovětského nebo ruského námořnictva se nikdy nedostala. Trup Varjagu dlouhá léta rezivěl v ukrajinských přístavech, nakonec byl před lety prodán do Číny. Ta jej nakonec přestavěla a vznikla z něj první čínská letadlová loď Liao-ning.

V roce 1988 byla zahájena i stavba většího nosiče Uljanovsk, který měl dostat i parní katapulty (Admiral Kuzněcov má jen tzv. skokanský můstek na přídi) a jaderný reaktor, ovšem po rozpadu SSSR v roce 1991 byl projekt ukončen. Rusko tak disponuje jednou letadlovou lodí s omezeným akčním rádiem, která se navíc na moře podívá jednou za čas. Spojené státy oproti tomu mají ve svém arzenálu momentálně deset velkých letadlových nosičů, jedenáctý se staví a vedle toho můžou vyslat do akce i zhruba desítku útočných výsadkových lodí s průběžnými letovými palubami.

Větší než americké letadlovky

Velení ruské admirality před pár týdny prostřednictvím státem kontrolovaných médií, jako je například televizní stanice Zvezda, oznámilo, že plánuje stavbu letadlových lodí o výtlaku až 85 tisíc tun a rozměry, které budou převyšovat současné americké letadlové nosiče. Nové ruské letadlovky budou disponovat leteckým křídlem čítajícím kolem sta strojů. Jen pro srovnání, největší letadlové lodě US Navy třídy Nimitz pojmou maximálně 90 letadel a vrtulníků a ruská letadlová loď Admiral Kuzněcov s výtlakem 49 tisíc tun jen kolem 45. Konstrukční práce na budoucí největší letadlové lodi světa zadal Kreml Krylovovu státnímu výzkumnému ústavu v Petrohradě, což je nejprestižnější námořní projektová kancelář v Rusku.

Budoucí ruská super loď dostane i jaderný pohonný systém, špičkovou navigační a detekční elektroniku i parní katapulty pro start bojových letounů stejně jako mají americké letadlové nosiče. Z představených modelů a maket je však patrné, že ruská admiralita nechce opustit ani tradiční skokanský můstek na přídi. Ten je sice konstrukčně i provozně levnější a jednodušší než parní katapulty, ale startovat pomocí něj můžou jen lehčí stroje. Admiralita dokonce plánuje, že by do svého arzenálu pořídila až čtyři nové superlodě, dvě pro Severní flotilu a dvě pro Tichomořskou flotilu.

Jenže je tu několik skutečností, které můžou ruské plány proměnit, jako už tolikrát v minulosti, jen ve velkohubá prohlášení. Předně za posledních 25 let v Rusku nepostavili žádnou novou velkou válečnou loď. Ruské loděnice nemají žádné zkušenosti se stavbou velkých letadlových nosičů, proto také ruská vláda tolik stála o kontrakt na francouzské výsadkové lodě s průběžnou letovou palubou třídy Mistral. Dvě měli postavit Francouzi, další dvě se pak měly stavět v Rusku. Jenže po událostech na Ukrajině z toho sešlo, takže snaha dostat se k nejnovějším technologiím neuspěla. Že mají ruské loděnice i jejich odborníci velké potíže se stavbou velkých lodí, dokazuje i neuvěřitelně se vlekoucí přestavba bývalého sovětského letadlového křižníku Admiral Gorškov do podoby klasické letadlové lodě pro indické námořnictvo, u kterého ponese označení INS Vikramaditya. Dokončení se zatím zpozdilo o pět let a náklady se vyšplhaly na dvojnásobek původně plánované ceny.

S Ukrajinou souvisí i další potíž. Všechna velká válečná plavidla za sovětských dob včetně letadlových křižníků i letadlových lodí se stavěla v ukrajinských loděnicích, takže, jak již bylo řečeno, ty ruské nemají žádné zkušenosti a ani nedisponují dostatečně velkými a hlubokými suchými doky. Navíc i důležité komponenty ve vojenských lodích ruské flotily pocházejí z Ukrajiny a v Rusku nejsou žádní alternativní výrobci.

K tomu ještě přistupuje současná situace ruské ekonomiky, která není rozhodně růžová, přitom Kreml vydává obrovské peníze na modernizaci jiných složek ruských ozbrojených sil. Představitelé námořnictva ale tvrdí, že první nový letadlový nosič by mohl být hotov do osmi až deseti let. Mnozí ruští vojenští odborníci ovšem říkají, že reálným je za deset let maximálně zahájení stavby první lodě. Mezi západními odborníky panuje ještě větší skepse, jisté ovšem je, že na vodách světových oceánů se velké ruské letadlové lodě ještě dlouho prohánět nebudou.

DP