Nejlepší protitanková zbraň Britů zničila víc strojů než letectvo. Ohrozila však i střelce

V srpnu 1942 se konečně Britům podařilo vyvinout protitankovou zbraň, která mohla vážně ohrozit tanky nepřítele. Šlo o vrhač protitankových granátů PIAT, jehož název vychází ze slov Projector, Infantry, Anti-Tank.

PIAT nebyla bůhvíjak oblíbenou zbraní – vrhač obsluhovali dva lidé, vážil kolem 15 kilogramů a k jeho spuštění bylo nejprve nutné natáhnout silnou pružinu. To se dělalo nejlépe vestoje, což nebylo zrovna bezpečné. Šlo to i vleže, ale to zase vyžadovalo značnou obratnost.

Naštěstí se každým dalším výstřelem pružina natahovala už sama. Další drobnou nevýhodou byl poměrně silný zpětný ráz – kdo si nedal pozor, mohl do obličeje dostat pěkný kopanec. Vojáci se navíc museli po výstřelu umět hlavně skrčit, aby unikli zbytku rozbušky, jak ostatně ukazuje dokument Druhá světová válka: Bitvy o Evropu ve čtvrtek ve 21:05 na Prima ZOOM.

Utajený střelec

Na druhou stranu PIAT při výstřelu způsoboval minimální hluk i záblesk, což střelce chránilo před prozrazením. Na rozdíl od tehdy i později používaných reaktivních typů protitankových zbraní, jako byla například německá pancéřová pěst, americká bazuka nebo pozdější sovětská pancéřovka RPG-7, nevznikaly horké povýstřelové spaliny unikající na konci zbraně, takže střelec mohl pálit i z místnosti.

A knocked-out German Tiger II in the narrow streets of Oosterbeek, September 1944.

The lightly armed British airborne troops fired with anti-tank guns and a howitzer, with no success. Two PIAT anti-tank weapon rounds finished the job. #WW2 pic.twitter.com/LwWUwtCaBE

— WWII Pictures (@WWIIpix) September 22, 2021

Kumulativní střela vrhaná pomocí PIAT vážila 1,1 kg a na vzdálenost 100 metrů dokázala v ideálním případě prorazit pancíř o síle 100 mm. Zbraně byly poprvé nasazeny během invaze na Sicílii a své uplatnění našly i při Varšavském povstání nebo v rukou jugoslávských partyzánů. Celkem bylo vyrobeno kolem 115 000 PIATů. Zajímavostí je, že PIATy za války zničily více tanků než samotné britské letectvo.

ZDROJ: Vojenský historický ústav Praha