Ruská vojenská strategie se od dob druhé světové války drasticky nezměnila. Putinův režim tak dělá stále stejné chyby.

Největší sršeň světa zabije i člověka. Podívejte se, jak agresivně loví
Rusové se rádi chlubí na přehlídkách
Zdroj:
profimedia.cz
Ruská vojenská strategie se od dob druhé světové války drasticky nezměnila. Putinův režim tak dělá stále stejné chyby.
Britský historik a specialista na vojenské dějiny Chris McNab v knize Velký medvěd ve válce píše: „Když v prosinci 1979 sovětské jednotky překročily hranice, údajně na pomoc nové vládě v Kábulu, předpokládaly, že povedou krátkou a v zásadě nekrvavou kampaň s vysoce sofistikovanými mechanizovanými a leteckými silami, schopnými rozdrtit v řádu měsíců odpor v Afghánistánu ještě předtím, než nově instalovaná vláda dokončí eliminaci zbytků odporu.“ Pokud se podíváme na současný konflikt na Ukrajině, zjistíme, že mnohá strategická rozhodnutí jsou v případě Ruska stále stejná. Navzdory tomu, že se mění topografie terénu i vybavení protivníků. Co jsou ale největší chyby, které Rusko opakovaně dělá?
Jedno pořekadlo praví, že zajíc běží vždycky rychleji než liška, neboť zajíc běží o život, zatímco liška jen pro oběd. Pokud bojujete o život, vždycky vynaložíte maximum možného, abyste si ho zachránili. Sovětské a ruské jednotky, ať už v Afghánistánu, Čečensku, nebo na Ukrajině, vždycky byly v pozici agresora, který se snažil zabrat další území. Z hlediska vojáka v poli šlo o naprosto jinou motivaci než z hlediska obránců, kterým šlo o život, budoucnost i vlast.
Sovětský voják byl hrdina. O ruském se to říct nedá.
Zdroj:
iStock
Proto byli sovětští vojáci tak odvážní, když bránili Moskvu nebo Leningrad, proto byli tak vysoce motivovaní Izraelci při napadení ze strany arabských států nebo českoslovenští vojáci při mobilizaci v roce 1938. Avšak ve chvíli, kdy Rusové dobývají cizí území, ke kterému nemají žádný osobní vztah a do války jsou „naveleni“, jejich motivace rychle upadá. Především pak u vojáků, kteří mají za sebou sotva základní výcvik.
Válečné stroje a munice jsou těmi nejviditelnějšími položkami, které přijdou během bojů vniveč. V praxi to znamená, že na dobyvačnou válku ve 20. a 21. století je potřeba mít peníze. Sovětský svaz věnoval velké částky na zbrojení, které ale chyběly v rozvoji civilního sektoru. Lawrence Freedman, který vyučuje válečné vědy na londýnské King´s College, píše: „Zveřejněné odhady denních (válečných) nákladů se pohybovaly od 500 milionů do 20 miliard dolarů. Něco málo přes 1 miliardu dolarů se zdá věrohodné.“ Rusko aktuálně přichází v rámci sankcí o obrovské peníze, přesto má podle Freedmana dost peněz (včetně odhadovaných příjmů) na to, aby ještě rok udrželo válečné tažení v chodu. Nicméně náklady na „udržení války v provozu“ budou mít obrovské dopady na životní úroveň běžných ruských civilistů.
Sovětská tanková legenda T-34
Zdroj:
iStock
Souběžně s osvobozením Československa šly s jednotkami příslušníci oddílů Smerš, speciálního oddělení sovětské kontrarozvědky. Mezi jejich úkoly bylo vytipovat sovětské i československé občany určené k likvidaci nebo odvlečení a podílet se na realizaci těchto úkolů. Podobné jednotky jdou společně s jednotkami na Ukrajině a byly i v Afghánistánu a Čečensku. Cílem byla eliminace nepřátelsky naladěné inteligence, která by mohla komplikovat případnou instalaci loutkové vlády. Přesto to jsou kroky, které staví část společnosti do radikální opozice.
„Sovětská strategie a taktika měla fatální nedostatky. Její doktrína upřednostňovala využívání tankových a motostřeleckých jednotek, které měly postupovat ve stanovených směrech, udržovat bezpečné komunikační linie a ničit jakýkoliv odpor, na který narazily, koordinovanou palebnou silou pěchoty, dělostřelectva, obrněnců a úderných jednotek,“ píše Chris McNab a současnost mu dává za pravdu. Rusové často spoléhají na dělostřelectvo a těžkou techniku. Jenže to, co platilo u Kursku, rozhodně nebude platit u Kyjeva. Ukrajinci zatím využívají drahé zahraniční vybavení, se kterým umí zacházet. Zároveň jim mezinárodní špionážní komunita poskytuje nedocenitelné informace včetně snímků ze špionážních družic a letounů.
T-14 Armata
Zdroj:
profimedia.cz
Pokud Sověti za druhé světové války ustupovali, měli své stálé zásobovací linie pod kontrolou, zato Němci na Sovětském území měli čím dál větší logistické problémy. Ty nakonec vyústily v situaci, kdy vojáci wehrmachtu měli na počátku ruské zimy letní uniformy. Podobně na logistické problémy doplatila Putinova vojska. Zhruba 20 km od Kyjeva byla okupační vojska z nedostatku pohonných hmot nucena zastavit. Ukrajincům se podařilo zastavit zásobovací kolonu, která nakonec čítala až 1 400 vozů roztažených na délce více než 60 km.
Využili k tomu desítky let známou partyzánskou taktiku, která velí zničit přední vozy v tak úzkém místě, aby se nedaly objet. Zásobování se netýká jen pohonných hmot, ale i potravin, což v praxi znamená, že okupační vojska musí sáhnout k „samozásobování“, tedy rabování. To ale podrývá jejich snahu být „osvoboditeli“, neboť osvoboditelé nekradou. Naprosto bizarní jsou zprávy o tom, že vojáci zastupující ropnou velmoc museli opustit svá bojová vozidla kvůli nedostatku pohonných hmot.
Dlouhodobě se mluví o korupci v ruské armádě a „šmelení“ s vojenským materiálem. Opět se dá sáhnout k historické paralele, kdy sovětští vojáci na našem území pod cenou prodávali benzín určený pro jejich vojenskou techniku. Masivní korupce byla v sovětské a nyní ruské armádě dlouhodobým problémem, který se nutně musí dříve či později projevit.
Rusové se na zbrojařských veletrzích chlubí nejmodernějšími zbraněmi, ale ve skutečnosti jich mají buď málo, nebo k nim nejsou dostatečně vycvičené obsluhy. Domnělé nejmodernější zbraně navíc vůbec nemusí být tak kvalitní, jak jsou popisovány v PR materiálech a prospektech. Dokonalou ukázkou jsou tanky T-14 Armata nebo letoun Su-57, které má ruská armáda ve stadiu prototypů či v malých počtech. Navýšení počtů těchto strojů pak samozřejmě trvá roky.
Zdroj: Chris McNab: Velký medvěd ve válce
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů