Nejnebezpečnější terorista Sahary – mudžahedín se světovládnými sklony
Někdy se zdá, že nebezpeční zabijáci jsou jen záležitostí minulosti. Omyl, i dnes je svět plný lidí, ze kterých jde strach.
Zatímco fotografie jednookého islamistického velitele Mochtára Belmochtára straší na stránkách novin západní společnost, na druhého zabitého teroristu se jaksi zapomíná. Jeho tvář není tak děsivá – vypadá spíše jako hodný dědeček. Jeho pověst je o to horší a skutky jsou děsivější.
Jde o Abdala Hámida abú Zajda, jednoho z nejkrutějších velitelů organizace al-Káida v muslimském Maghribu (AQIM). Podle alžírské televizní stanice An-Nahár byl společně s dalšími 39 islamisty zabit před dvěma týdny francouzskou armádou v regionu Tigargara v severním Mali. Jeho smrt však nebyla potvrzena ani Francií, ani al-Káidou.
Mrtvého, nebo živého
„Je to pravděpodobné, ale jen pravděpodobné. V tuto chvíli nemáme jistotu. Byla by to dobrá zpráva,“ sdělil ČTK admirál Edouard Guillaud, náčelník generálního štábu francouzské armády, ke zvěstem o smrti abú Zajda. Jeho usmrcení potvrdil čadský prezident Idriss Déby. Tělo, které by mělo podle svědků náležet teroristovi, se nyní zkoumá a čeká se na výsledky testů. Pokud se zpráva o smrti tohoto islamisty potvrdí, bude o dalšího nebezpečného muže na Sahaře méně.
Proti světu i Mochtárovi
Cesta Abdala Hámida abú Zajda k jeho budoucí pozici světově proslulého teroristy začala v Alžírsku před 48 lety. Narodil se v roce 1965 ve vesnici poblíž hranice s Libyí. Bojové zkušenosti sbíral během neklidných dní alžírské občanské války v letech 1992 až 2002. Mimo to si ještě „přivydělával“ jako pašerák, obchodník se zbraněmi a únosce. O jeho mládí neexistuje příliš hodnověrných zpráv.
Do širšího povědomí veřejnosti, zvláště té západní, se dostal až v devadesátých letech, kdy se velice svižně šplhal vzhůru po žebříčku islamistických velitelů. Roku 2003 se stal jedním ze tří nejmocnějších mužů severoafrické odnože al-Káidy. Toto povýšení souviselo kromě jiného i se vzrůstající mocí jeho malijského rivala Mochtára Belmochtára, jehož ambice měl omezovat.
Podle nejnovějších zpráv z Francie se smrt abú Zajda potvrdila - teroristu identifikovali pomocí rozboru DNA. Bude to důvod k oslavám? Podle dostupných informací stál za několika únosy občanů západních států, některým dokonce vlastnoručně setnul hlavu. Jeho oběťmi se stali například Brit Edwin Dyer, unesený a zavražděný v Nigeru roku 2009, osmasedmdesátiletý francouzský humanitární pracovník Michel Germaneau, usmrcený v roce 2010, a řada dalších.
Jeho organizace doposud zadržuje několik zajatců, mezi nimiž jsou i čtyři Francouzi zajatí v Nigeru roku 2010. Jejich osud je nejistý. Abú Zajd a jeho lidé unesli celkem na dvacet občanů „západního světa“, o počtu místních se statistiky nezmiňují.
Ochránce islámu a ničitel hrobek
Když abú Zajd spravoval malijské město Timbuktu, začal prosazovat islámské právo šaría mezi obyčejnými obyvateli. Do práce se pustil s takovou vervou, že i vrchní velitel AQIM Abdelmalek Droukdel vyjádřil znepokojení z možnosti zahraniční intervence v případě dalšího násilného vynucování islámského práva. O jeho krutosti koluje mnoho zpráv. V jedné z nich se třeba hovoří o tom, kterak odmítl poskytnout zajatcům prostředky k léčbě průjmu, v dalším případě neposkytl postiženému sérum proti uštknutí škorpionem.
Ubožáky by nechal zemřít, kdyby se neobjevil „hrdina příběhu“ Mochtár Belmochtár a oběti týrání „nezachránil“. Zajd dal rovněž pokyn zničit súfijské hrobky, zapsané v Seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO, i další kulturní památky, které byly podle jeho výkladu islámu rouhačské.
Vším, co dělal, náležel k extremistické části militantů. Jedinou motivací mu bylo vytvoření států fungujících na základě extremistického výkladu koránu a fundamentalistického uplatňování práva šaría. Jeho smrt by mohla zasadit citelnou ránu teroristickým sítím na severu Afriky.
Avšak zkazky o mrtvých velitelích, kteří po pár týdnech oplakávání náhle ožili, bývají tak časté, že by se oslavy raději měly odložit do doby, než se zpráva skutečně potvrdí.
Autor: Jiří Kalát