Nacisté v Americe: Lékař Kurt Blome zkoušel na vězních biologické zbraně. Američané ho využili

Nejhorší, co nacismus vymyslel, bylo průmyslové vraždění a používání vězňů jako živého biologického materiálu k nelidským pokusům.

Radikál Blome

Německé město Bielefeld má v současnosti něco přes 330 000 obyvatel, ovšem v 18. století šlo o největší město země. Když se v něm na sklonku 19. století, přesněji 13. ledna 1894, narodil Kurt Blome, nikdo netušil, že se stane jedním z lékařů, s nimiž po válce proběhne tzv. lékařský proces jako s lidmi, kteří se dopustili válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. V obsáhlém soupisu Who is who (Kdo je kdo) zpracovaném americkou CIA je veden jako vedoucí představitel Národní socialistické německé lékařské ligy (Nationalsozialistischer Deutscher Ärztebund), což byla složka nacistické strany mající za cíl integrovat německé lékařské profese v rámci nacistického světonázoru.

Jeho mladistvá léta nenaznačovala nijak závratnou kariéru, po absolvování základní a střední školy v Dortmundu v roce 1912 studoval Blome medicínu na univerzitách v Göttingenu, Münsteru, Giessenu a Rostocku. Radikální názory mohl začít získávat v radikální době, kterou 1. světová válka bezesporu byla – Blome se jí účastnil v hodnosti poručíka u pěšího pluku „Brémy“, a dokonce byl ke konci války zraněn. Hned po ní začal aktivně působit jako člen polovojenských jednotek Freikorps (které mimo jiné nechvalně prosluly při napadání českého pohraničí v roce 1938).

Dne 13. března 1920 propukl tzv. Kappův puč trvající 100 dnů. Jednalo se o neúspěšný pokus o převrat zaměřený proti Výmarské republice, v němž byl radikál Blome zraněn.

Smrt pro Hitlerovu říši

V rámci třetí říše Blome poměrně rychle stoupal na kariérním žebříčku a časem se stal zástupcem dr. Waltera Schreibera, což byl hlavní lékař říše. Jeho specializací se stal výzkum biologických látek, ale uvažoval také o využití karcinogenů v rámci bojového použití. Tedy jak mezi nepřáteli rozšířit rakovinu.

Ute Deichmannová ve své knize Biologen unter Hitler (Biologové za Hitlera) udává, že se Blome v roce 1942 stal ředitelem jednotky přidružené k Ústřednímu onkologickému ústavu na univerzitě v Posenu. Blome později tvrdil, že se soustředil pouze na „obranná“ opatření proti biologickým zbraním, což je stejně absurdní, jako když tabákové koncerny tvrdí, že vyvíjejí tabákové výrobky zabraňující rakovině plic.

Následně se Blome věnoval hmyzím vektorům pro válečné použití. Konkrétně se zabýval myšlenkou rozšíření malárie v řadách nepřátel a šíření tyfu pomocí vší. K tomu měl ideální podmínky v rámci koncentračních táborů, kde vši i tyfové epidemie hrozily a tu a tam i propukaly.

Smrtící doktor Blome

Po válce se odhalila příprava akce Blitzableiter (Hromosvod) zaměřené na biologickou válku. „Aby ji utajili před spojenci, vydávali (Němci) program za výzkum rakoviny. Takto vyvinuté látky měly být použity na vůdcův přímý rozkaz k dosažení válečného vítězství… Na konci války Blomeho zlanařili Američané, aby svůj tajný program biologické války obnovil – tentokrát ve službách Západu,“ píše Bear Grylls v knize Hořící andělé, svazek 2. Ten navíc ve své knize zmiňuje bývalého Blomeho nadřízeného Schreibera, který jako svědek u Norimberských procesů uvedl Bloma jako jedince odpovědného za vedení bakteriologické války, ke které naštěstí nedošlo.

IG Farben, která proslula výrobou smrtícího plynu Cyklon B, což byl obchodní název pro kyanovodíkem naplněné křemelinové kapsle určené k masovému vyvražďování, vyráběl i insekticidy, jež se potkaly s Blomeho potřebami. V rámci svého úkolu se totiž zajímal o aerosoly, které by bylo možno rozprašovat z letadel. Bohužel se mu naskytla možnost testovat své myšlenky přímo na vězních v Osvětimi.

Japonsko podobně jako Německo připravovalo biologické zbraně k nasazení a Japonci k tomu vyčlenili přísně tajnou jednotku 731. Tyto dvě mocnosti si byly v rámci příprav tak blízko, že si pomocí ponorky vyměňovaly vzorky a informace. Není náhoda, že Blomeův institut v Posenu byl svým zařízením velmi podobný tomu, který sloužil jednotce 731 v Pingfanu v Mandžusku.

Zajetí a spolupráce s USA

Když se Rudá armáda přiblížila natolik, že Blome musel opustit své vědecké stanoviště, bylo mu jasné, že z toho, co Sověti ukořistí, snadno poznají charakter jeho práce. I to bylo jedním z důvodů, proč se snažil zmizet. Nicméně to se mu nepovedlo a Blome byl 17. května 1945 v Mnichově zatčen americkou kontrarozvědkou. Díky americkému zásahu neskončil na šibenici, což by nejspíše odpovídalo charakteru jeho činnosti během války.

Jednalo se nejspíše o odměnu za to, že Američanům poskytl maximum informací týkajících se německých programů bakteriologické a chemické války. Následně byl začleněn do Projektu 63, což byl jeden z pokračovatelů známé operace Paperclip. Cílem Projektu 63 bylo zajistit zaměstnanost některých prominentních německých a rakouských specialistů pro Spojené státy a tím odepřít jejich služby potenciálním nepřátelům.

Blome se pokusil dostat do USA, ovšem americký konzul ve Frankfurtu mu neudělil vízum. Proto byl Blome zaměstnán v Německu pro U.S. Army Chemical Corps a následně pracoval pro vojenské špionážní služby (European Command Intelligence Center). Za své válečné zločiny nebyl nikdy odsouzen a zemřel v Dortmundu v roce 1969.

Zdroj: Eric Lichtblau: Nacisté ve službách USA