19. září 2024 07:00

Jedna z nejkrvavějších bitev druhé světové války měla 80 000 obětí. Ocitnul se v ní i cvičený medvěd

Přední linie (4) – Bitva u Monte Cassina

Když 25. července 1943 padl Mussoliniho fašistický režim, převzal vládu maršál Badoglio, jenž chtěl zemi odevzdat Spojencům. Wehrmacht jim nicméně zablokoval cestu natolik, že museli postupovat velmi pomalu. Režim v září zcela kapituloval a Američané se vylodili u Salerna, které po dvou dnech dobyli, Němci už ale obsazovali Itálii. Důležitým strategickým místem byl klášter Monte Cassino, dokonalá pevnost, jíž bylo potřeba dobýt, jakkoli nemožné se to zdálo.

„Tento problém nemá uspokojivé řešení, jen ta neuspokojivá,“ komentuje spojeneckou snahu dostat jih Itálie pod kontrolu historik David Silbey v pořadu Přední linie na Prima ZOOM, „a smutné je, že Spojenci je vyzkoušeli všechna, jedno po druhém.“

První z těchto řešení vyzkoušeli 17. ledna 1944. Britský X. sbor zaútočil na levém křídle dělostřeleckou palbou v odpoledních hodinách a ve 21:00 večer se 56. pěší divize utkala s německou 94. divizí. Výraznou překážkou byly německé tanky, přesto se Spojencům podařilo dobýt přilehlé městečko Castelforte. První den patřil spojeneckým silám. Hned druhý den však Němcům přispěchaly na pomoc dvě divize tankových granátníků, které zaútočily na Brity ve chvíli, kdy se přeskupovali. Castelforte se tak vrátilo do područí Němců. Spojenci se připravili na protiúder, při tom však nadělali více škody než užitku.

Čtěte také: O kapitulaci Německa věděl dřív než zbytek světa. 50 let musel o dešifrovaném vzkazu mlčet

Z deště pod okap

Celkem 142 letadel B-17 zaútočilo 15. února v 9:45 ráno na klášter. Druhou vlnu náletu provedlo 40 letounů B-26 Marauder a 47 letadel B-25 Mitchell. Současně ostřelovalo klášter dělostřelectvo. Výsledkem byla smrt 125 civilistů, kteří se okolo kláštera skrývali, a žádného Němce. Kostel byl zničen, po nádvoří zůstal kráter. Němci navíc dokázali využít trosky jako funkční opevnění a hravě odrazili útok jediné roty, která byla poslána do útoku.

Velký úspěch neměla ani následná spojenecká operace Avenger, k jejíž realizaci došlo 17. února 1944. Kromě toho, že se Němci ubránili třem poslaným praporům, jim výrazně pomohla lest. Německá rozvědka totiž zjistila signál, po němž mají Britové opustit své pozice – vypálení tří zelených světlic. Německé jednotky tedy vypálily světlice a Britové se bez jediného výstřelu stáhli. Německým jednotkám se pak dařilo bránit pozice ještě tři dlouhé měsíce.

Zlom přišel 11. května s operací Diadém. Armáda generála Clarka se s americkým II. sborem přesunula k dolnímu toku Garigliana. Úmyslem bylo zaútočit přes pohoří Aurunci do údolí řeky Liri, kudy vedla dálnice z Říma k Neapoli. Zároveň měl být útok veden z předmostí Anzia. Akci zahájili 11. května v odpoledních hodinách polští dobrovolníci. Rozhořela se týden dlouhá úmorná bitva, během níž se francouzské jednotky probojovaly pohořím Aurunci a postupně dobyly Monte Faito. Než Němcům dorazily posily, byli obklíčeni ze všech stran. Ke klášteru postupoval 2. polský sbor, čítající 50 000 mužů pod velením Wladyslawa Andersa a jeho slavného ochočeného medvěda Wojtka, jehož jednotky využívaly k nošení munice při nabíjení děl. Klášter Monte Cassino byl dobyt 18. května, padlo zde 80 000 mužů.

Zdroje: Encyclopedia Britannica/Imperial War Museum

Filip Šula

Redaktor FTV Prima, Prima ZOOM

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom