Dodávky pro ruské letectvo v roce 2018: co hrálo hlavní roli?

Kolem ruského letectva zejména v posledních letech panují velká očekávání od modernizačních programů i zavádění nových typů letounů, o kterých se tolik mluví. I v minulém roce ale byla realita trochu jinde, byť se do výzbroje dostalo 36 zcela nových nadzvukových stíhacích letounů.

V hlavní roli Su-30, Su-35 a Su-34

Hlavními programy bojových letounů v ruském letectvu nadále zůstávají tři typy konstrukčně vycházející původně z Su-27: víceúčelové stíhací Su-30, Su-35 a stíhací útočné Su-34. V minulém roce byly dokonce jedinými nově dodanými nadzvukovými stíhacími letouny do ruského letectva.

Největší počet 14 nových letounů se týká právě oblíbeného typu Su-30SM. I v minulém roce se nejen v internetových diskuzích vedly debaty nad tím, proč Rusko vyrábí tento typ a nikoliv více pokročilejších Su-35S. A to prostě proto, že letouny objednalo už v roce 2012 a vyrábějí se v Irkutském leteckém závodě, kde je třeba udržet linku do doby, než se přeorientuje na výrobu dopravního letounu MS-21. Krom toho má být Su-30SM o něco levnější a vzhledem k dvoumístnému provedení i vhodnější pro některé druhy misí.

Oproti tomu výrobní závod z Komsomolska na Amuru dodal 10 letounů Su-35S, které jsou považovány za nejmodernější ruské stíhací letouny, pomineme-li vyvíjený Su-57. Podobně jako v předchozím případě putovaly k různým jednotkám. Něco takového ale rozhodně není neobvyklé – různé letky jsou složeny z vícero a často i různě modernizovaných typů. Jinak už bylo celkově od roku 2007 vyrobeno 105 letounů Su-35S, z nichž 78 provozuje ruské letectvo.

Dalších 12 stíhacích útočných Su-34 dodal Novosibirský letecký závod. Všechny přitom letouny putovaly ke 2. gardovému bombardovacímu pluku. Zajímavostí je, že některé Su-34 z jeho výzbroje byly nasazeny v Sýrii. Ve výzbroji ruského letectva jinak postupně nahrazují taktické bombardéry Su-24 a také Tu-22.

Cvičně-bojový Jak-130

Ruské letectvo obdrželo také 14 nových cvičně-bojových letounů Jak-130, a to i když jen část z nich byla vyrobena v minulém roce. Některé totiž byly vyrobeny už o rok dříve, ale nepřevzaty. Za zdržením stojí dvě havárie letounu tohoto typu, které si vyžádaly dokonce i změny v konstrukci.

Celkově už bylo vyrobeno přes 150 letounů Jak-130, z nichž 109 slouží v ruském letectvu k výcviku. Další stroje putovaly k zahraničním zákazníkům, což z českého pohledu zamrzí. Vývoj tohoto cvičného Jaku byl totiž iniciován začátkem 90. let kvůli náhradě českých cvičných letounů Aero L-29 Delfín a hlavně Aero L-39 Albatros. Pro jeho současnou variantu L-39NG navíc představuje konkurenci také odloučený projekt letounu Jak-13 – Alenia Aermacchi M-346 Master, jenž se krom domácího italského letectva uchytil také v Izraeli a Singapuru.

Su-57 v problémech?

Nejdiskutovanějším ruským letounem nejen minulého roku byl ovšem stále ještě vyvíjený Su-57. Ten se řadí nebo má zařadit do 5. generace na rozdíl od všech současně vyráběných stíhacích letounů, které patří do 4,5 generace.

Velkým handicapem se ukázalo zdržení ve vývoji nových motorů nové generace známých jako Izdělije 30, jež mají být podle současných odhadů dokončeny nakonec až mezi lety 2025 až 2028. Z toho důvodu jsou na prototypech použity motory AL-41F1 (Izdělije 117), jež mají konstrukční základ ještě v motoru AL-31 používaných už v letounech Su-27. A protože letectvo pochopitelně tolik nestojí o stále ještě nehotové letouny 5. generace s motory pro letouny 4. generace, hodlá i v dalších letech dávat přednost osvědčeným typům Su-30SM a Su-35S.

Nějakou dobu se dokonce mělo za to, že o další Su-57 nebude zájem dříve než v roce 2028, a dokonce se spekulovalo nad tím, že se nad těmito letouny zlomila hůl. Nakonec to vypadá alespoň na to, že by letectvo mělo objednat do příštího roku alespoň dva další letouny snad v nejpokročilejší konfiguraci, které by doplnily současných 10 prototypů určených ke zkouškám.

Údajně nespokojená ale má být se současným stavem projektu Indie, pro kterou Rusové měli vyvinout v rámci programu FGFA (Fifth Generation Fighter Aircraft) variantu současného letounu Su-57. Podle dostupných informací ale došlo pouze k financování jakési studie proveditelnosti. V minulém roce pak začala vycházet řada zpráv o tom, že Indové nejsou spokojeni z mnoha důvodů s výsledkem a místo toho zvažují nákup jiných typů letounů.

Nechtěný MiG-35

Na růžích nemá prozatím ustlán ani v předminulém roce představený frontový stíhací letoun MiG-35 – nástupce MiGu-29. Původně se sice plánovalo pořízení až 170 letounů (potvrzeno mělo být 30), ale v minulém roce došlo k uzavření objednávky prozatím pouze na prvních 6. A i když v případě Ruska nejsou neobvyklé menší objednávky, tento počet je přece jen velmi nízký a nenasvědčuje tomu, že by tento program měl mít prioritu. Vše tedy spíše nasvědčuje tomu, že jde krom jiného o udržení výroby.

Jistou náplast mohou pro program MiGu-35 představovat zahraniční odběratelé, pro které může být tento letoun velmi zajímavý. Celkem 24 letounů pod označením MiG-29M (9.41SM) pro jednomístnou a MiG-29M2 (9.47SM) pro dvoumístnou verzi objednal Egypt, který je hodlá provozovat až do roku 2060. Už v prosinci 2017 se jako o dalším zákazníkovi hovořilo o Iráku, zde ale ještě nákup potvrzen nebyl.

Ruské letectvo dosud provozuje odhadem kolem 120 MiGů-29, přičemž další stovky jsou odstaveny či uskladněny a už se s nimi v podstatě nepočítá. Z hlediska celkové bojové hodnoty už je dokonce tento kdysi i u nás dobře známý typ často opomíjen. To se ale nedá říci o těžkém stíhacím letounu MiG-31, u něhož aktuálně probíhá modernizace a objevují se spekulace o vývoji jeho nástupce. To však navzdory mnoha přáním není otázka nejbližších let.

Autor: Michal Polák