Budoucnost patří supervrtulníkům. Budou hodně nezvyklé!

Spojené státy se v předchozím desetiletí zapojily do několika vyčerpávajících ozbrojených konfliktů, což vedlo k výraznému opotřebování stávající výzbroje americké armády. Týká se to i vrtulníku, přesněji řečeno letounů s rotujícími nosnými plochami.

Statistiky ukázaly, že armádní vrtulníky díky bojovým operacím v zahraničí za posledních deset let strávily ve vzduchu pětkrát více času, než by tomu bylo při mírovém provozu. Samozřejmě to sebou přináší daleko větší opotřebení strojů, a proto musí ministerstvo obrany hledat náhradu. Stávající konvenční vrtulníky tak nahradí nové multifunkční stroje, které vzejdou z programu Joint Multi-Role/Future Vertical Lift (JMR /FVL).

Nové stroje se už rodí a do výzbroje americké armády by se měly dostat postupně, a to kolem roku 2030.

Ministerstvo obrany v polovině minulého roku vybralo tři návrhy, jejichž tvůrci od něj získali kontrakt na vývoj technologických demonstrátorů v rámci první fáze programu JMR /FVL. Jde o známého výrobce vrtulníků a konvertoplánů Bell, relativně novou společnost AVX a společný projekt firem Sikorsky a Boeing. Do roku 2017 by mělo vzniknout celkem šest testovacích exemplářů, od každého typu dva, půjde však pouze o technologické demonstrátory. Armáda si na nich chce nejprve ověřit konstrukční koncepce, technologie, letové výkony, spolehlivost, obsluhu i výrobní postupy. Z nich pak vybere vhodného kandidáta pro vývoj prototypu i následnou sériovou výrobu a řadovou službu. K tomu poslouží další fáze programu JMR /FVL.

Už od začátku programu velení armády požadovalo výkony a schopnosti za hranicemi současných konvenčních vrtulníků při mnohem nižších nákladech na provoz a údržbu. Bylo tedy jasné, že výrobci budou muset přijít s něčím zcela novým. A tak se také stalo. Všechny tři vybrané návrhy připomínají vrtulníky jen vzdáleně, v jednom případě jde o konvertoplán, další dva využívají rotory společně s pohonnými vrtulemi.

SB-1 Defiant

Tradiční výrobce vrtulníků Sikorsky společně s Boeingem přispěli do programu JMR /FVL letounem pojmenovaným SB-1 Defiant. Půjde o stroj střední velikosti a při jeho vývoji konstruktéři vycházejí ze zkušeností s prototypem Sikorsky X2. Jeho vývoj začal už v roce 2005 a u Sikorského si na něm od roku 2008 ověřovali přímo ve vzduchu kombinaci dvou nosných protiběžných rotorů a tlačné vrtule na konci trupu. Stejnou konfiguraci dostane i defiant. Díky ní tak bude moci dosahovat rychlostí dvojnásobně převyšující současné vrtulníky, předpokládají se hodnoty kolem 430 km/h.

Ovšem vedle rychlosti naroste o 60 procent i operační dolet a o polovinu se zlepší schopnosti při visení. Už podle zadání armády půjde o multifunkční typ, což zajistí jeho modulární konstrukce. Pozemní personál tak bude moci velmi snadno a rychle stroj připravit pro konkrétní operaci, ať již půjde o průzkum, údernou akci, pátrací a záchranou misi nebo přepravu osob či nákladu. Na rozdíl od ostatních účastníků programu však Sikorsky počítá pouze s jednou rozměrovou variantou defiantu. Vedle něj totiž vyvíjí samostatný lehký typ S-97 Raider stejné koncepce a těžký transportní stroj bude představovat připravovaný klasický vrtulník CH-53K.

Bell V-280 Valor

Na rozdíl od zbývající konkurence přišel Bell se strojem disponujícím překlopnými rotory. Je to logické, neboť právě firma Bell má s konvertoplány největší zkušenosti, důkazem je i do řadové služby u amerických jednotek zařazený konvertoplán V-22 Osprey. Koncepci valoru Bell představil už v dubnu minulého roku a na jeho konci oznámil, že do vývojového týmu přibral dalšího leteckého výrobce, firmu Lockheed. Zajímavostí je číslovka v označení typu, vyjadřuje totiž maximální rychlost budoucího stroje v uzlech, tedy 280, což odpovídá asi 520 km/h.

Jak již bylo řečeno, valor patří do kategorie konvertoplánů, ovšem oproti svému příbuznému V-22 bude mít překlopné pouze rotory, motory budou pevně přichyceny ke křídlům. Tvůrci valoru tak chtějí nabídnout technicky jednodušší stroj, než je právě osprey, který stále trpí určitými neduhy. Bell nyní pracuje na demonstrátoru střední velikosti, který pojme čtyřčlennou posádku a 11 vojáků či odpovídající náklad nebo výzbroj. Při stavbě bude použito velké procento kompozitních materiálů, což přinese významné hmotnostní úspory. Valor tak dostane do vínku dolet téměř 4 tisíce kilometrů, což představuje dvojnásobek proti black hawku nebo apači. Pokud Bell s demonstrátorem uspěje, pak by měla vzniknout i univerzální menší a větší varianta.

AVX JMR

Perličkou programu JMR /FVL je účast firmy AVX, resp. fakt, že její projekt ministerstvo obrany vybralo. V roce 2005 ji totiž založilo několik bývalých zaměstnanců Bellu a záhy nato pod její hlavičkou nabídli americké armádě modernizační přestavbu pro už značně opotřebované, ale nenahraditelné průzkumné vrtulníky OH-58 Kiowa. Tehdy totiž kvůli rozpočtovým škrtům skončil vývoj ambiciózního vrtulníku Commanche a armáda neměla perspektivního nástupce za kiowu. Už tehdejší modernizační balíček pro ni naznačoval, kam se AVX bude ubírat.

V AVX chtěli kiowě zkrátit ocasní rotor, na něj umístit dva prstence s pohonnými dmychadly a místo jednoho nosného rotoru měl modernizovaný stroj dostat dva protiběžné. Nakonec k přestavbě armádních OH-58 nedošlo, ale AVX se nevzdala a ministerstvo obrany ji vybralo do první fáze JMR /FVL se strojem zatím pojmenovaným AVX JMR. Ten má stejnou koncepci, jaká se plánovala pro přestavbu OH-58. Díky tomu má středně velká varianta dosahovat rychlostí přes 430 km/h, přitom uveze vedle čtyřčlenné posádky 12 plně vyzbrojených vojáků nebo 3,6 tuny nákladu v kabině dvakrát větší než u black hawku. V podvěsu dokáže přepravit dokonce téměř 6 tun.

Ve vývoji jsou hned dvě verze, transportní a bojová, ty mají mít společných až 90 procent součástek a konstrukčních celků. U AVX dokonce už nyní plánují, že jejich stroj bude moci operovat s piloty, ale i bez nich jako dálkově řízený. Specialitou ozbrojené verze bude umístění palebného arzenálu uvnitř kabiny, ze které se bude podle potřeby vysouvat pod trup. Díky tomu se nijak nesníží maximální letová rychlost, oproti konvenčním vrtulníkům, které výzbroj nosí na externích pomocných křídlech a konzolích.

Je evidentní, že stojíme na prahu nové éry letounů s rotujícími nosnými plochami. Vrtulníky se postupně odeberou do historie a nové stroje se svými výkony budou blížit letadlům s pevnými křídly. Daní však bude větší technologická složitost a cena budoucích letounů, ovšem pokrok nelze zastavit, hlavně kvůli zvyšujícím se požadavkům vojáků.

DP