Bitva na Sommě a trauma z války, které děsí dodnes

Přestože dnes vzpomínáme častěji na hrůzy druhé světové války, neměli bychom rozhodně zapomínat ani na tu první; ostatně ne nadarmo se jí svého času říkalo Velká válka. O intenzitě bojů svědčí i 10% úmrtnost mezi nasazenými vojáky – ve druhé světové válce bylo toto číslo více než dvakrát nižší. Jedním z nejkrvavějších bojů byla bitva na řece Sommě, která si v druhé polovině roku 1916 vyžádala celkem více než milion mrtvých, zraněných či pohřešovaných vojáků. Ukázala se hrůza a neschopnost tradiční zákopové války, jejíž následky si spousta branců nesla ještě dlouho poté.

Nejen případ bitvy na Sommě

Dávno předtím, než se vžil dnes užívaný termín posttraumatická stresová porucha (či specificky pro válečné konflikty používaná "combat stress reaction"), existoval pro vystavení traumatickým zážitkům anglický pojem "shell shock". Odvážlivci si mohou na YouTube vyhledat dobová videa znázorňující vojáky po návratu z fronty, kteří tímto často doživotním problémem trpěli. Právě bitva na Sommě přitom patřila mezi nejtraumatičtější válečné zážitky, a tak její psychické následky byly vpravdě děsivé.

Jak se shell shock projevoval? Pro tehdejší medicínu se jednalo o něco v podstatě neznámého, řada projevů byla podobná s ženami léčenými na hysterii. Vojáci trpěli amnézií, tedy ztrátou paměti různého stupně, měli ochrnuté některé části těl a rozličné nervové poruchy (především neurastenii). Celotělní záškupy a neschopnost normálního pohybu nebyla u těchto pacientů výjimkou.

O těchto symptomech se vědecky spekulovalo už v roce 1915, tedy nedlouho po začátku války a měsíce před samotnou bitvou na Sommě – nejednalo se tedy o specifický projev této válečné události. Tyto první teorie chápaly shell shock jako mozkové poranění v důsledku vystavení častým výbuchům – odtud i název. To se však brzy vyvrátilo, jelikož zdaleka ne všichni vojáci vystavení bitevní vřavě čelili těmto problémům, a tak se názor ustálil na něčem zcela opačném – slabosti jednotlivých vojáků, kteří se nedokážou vyrovnat s válečnými podmínkami.

Trauma z boje a jeho vývoj

To vedlo hned ke dvěma tragickým důsledkům – jednak byli váleční veteráni trpící shell shockem vystaveni děsivým "léčbám", jež hraničily s mučením, což v nich tehdejší logikou mělo opět probudit muže a měli přestat být zbabělci, kteří se bojí války. A zadruhé spousta těchto veteránů, neschopných nadále fungovat v běžném životě, neměla ani nárok na válečnou penzi, jelikož shell shock nebyl vnímán jako fyzické zranění v boji, a tím pádem nebyl důvod k finančnímu odškodnění. Vojáci se zničenými životy tak bez šance na zlepšení svého stavu často končili na ulici.

Situace se změnila až s příchodem druhé světové války a dalších konfliktů, během nichž se příznaky samozřejmě opakovaly, a tak se utrpení řadových vojáků opět dostalo do pozornosti lékařů a vědců. Veteránům z Velké války to však už nebylo nic platné...

O děsivých vzpomínkách vojáků, kteří v důsledku válečných hrůz trpěli shell shockem, si můžete přečíst v mnoha zdrojích a zaměřoval se na něj i slavný Peter Jackson ve svém loňském dokumentárním filmu Nikdy nezestárnou. Ode dneška ale i na Prima ZOOM můžete sledovat třídílný seriál Bitva na Sommě: Pohled z obou stran, který vám jednu z nejslavnějších událostí první světové války důkladně přiblíží.

Text: MS