Templáři mezi námi: Ideály rytířů přežily ve Skotsku
Když se řekne „templář“, většina lidí si vybaví bílé pláště s rudým křížem, středověké křížové výpravy nebo hořící hranici pod nohama velmistra Jacquese de Molay. Templáři však existují i dnes. Ne jako strážci svatého grálu z hollywoodských filmů, ale jako skutečné rytířské společenství s duchovním a morálním posláním. Pravda se skrývá v příběhu templářských rytířů, jejichž kořeny sahají do Skotska.
K autoritě nepotřebuje titul
Řád templářů, celým názvem Pauperes commilitones Christi templique Salomonici (Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu), byl jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Vznikl v Jeruzalémě krátce po první křížové výpravě, pravděpodobně v roce 1119.
Zakladatelem a prvním velmistrem se stal francouzský rytíř Hugues de Payens (asi 1070–1136). Ačkoliv nepocházel z vysoké šlechty, jeho autorita vzešla z osobních kvalit, zbožnosti a schopnosti sjednotit bratry ve službě.
Templáři mezi námi: Ideály rytířů přežily ve Skotsku Zdroj: Pauperes commilitones Christi templique Salomonici
Podřízení přímo papeži
Templáři nabídli jeruzalémskému králi Balduinovi II., že budou chránit poutníky na cestě do Svaté země. Král jim za to poskytl sídlo na Chrámové hoře – v budově postavené na zbytcích Šalomounova chrámu, dnešní mešity al-Aksá.
Spolu se svatým Bernardem z Clairvaux vytvořili kodex templářů, tzv. Latinskou řeholi. Ta spojovala mnišskou kázeň s vojenskou disciplínou. Templáři složili přísahu chudoby, poslušnosti a celibátu a roku 1129 byli oficiálně uznáni církví.
Královská pomsta
Templáři se stali symbolem křesťanské víry a rytířské cti. Jejich moc však vyvolávala závist. V pátek 13. října 1307 nařídil francouzský král Filip IV. Sličný hromadné zatýkání templářů.
Po sedmi letech žaláře byl velmistr Jacques de Molay 18. března 1314 upálen v Paříži. O tři roky později papež Klement V. vydal bulu Vox in excelso, která řád oficiálně rozpustila.
Bezpečné útočiště
Přestože řád formálně zanikl, templářské ideály přežily. Mnoho rytířů našlo azyl v Portugalsku, Španělsku či Skotsku. Portugalský král Dinis I. dokonce založil Řád Kristův, kam templáři přenesli svou tradici.
Ve Skotsku, které nebylo pevně podřízeno papežské moci, templáři nalezli trvalé útočiště. Zde se podle legend uchovala duchovní kontinuita řádu.
Templáři mezi námi: Ideály rytířů přežily ve Skotsku Zdroj: Pauperes commilitones Christi templique Salomonici
Chrání tradice
Ve 14. a 15. století existují záznamy o templářských lokalitách ve Skotsku – například Culter nebo Balantrodoch. Zde se templářská tradice udržovala v tajnosti. Postupně se některé její prvky přenesly i do svobodného zednářství.
Po vzoru předků
Na počátku 19. století došlo ve Skotsku k obnovení řádu. Roku 1805 vznikl v Edinburghu Order of the Temple, duchovní pokračovatel templářství. Jeho hlavní postavou byl Alexander Deuchar (1777–1844), skotský herold a svobodný zednář.
V roce 1811 templářství získalo samostatnost listinou vévody z Kentu, otce královny Viktorie. Roku 1843 pak byly vydány oficiální Stanovy Řádu chrámu, které potvrdily kontinuitu templářského ideálu služby, víry a cti.
Opět s tradičním názvem
Současné vedení templářského řádu působí v rámci kontinuity založené na dokumentech z let 1811 a 1843. Jeho sídlem je hrad Balgonie ve Skotsku. Od roku 2018 nese řád opět tradiční název Pauperes commilitones Christi templique Salomonici.
Velmistrem je kníže George Steward, kancléřem John Patrick Morrison. Řád působí také v České republice a je registrován u Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA).
Více informací: www.scottishtemplars.eu
Templářství v moderní době
Dnešní templáři již nenosí řeholní roucha ani neskládají mnišské sliby. Jejich posláním je uchovávat rytířské ideály prostřednictvím duchovního růstu, charitativní činnosti a osobního příkladu.
Templářství tak zůstává živým symbolem služby, víry a cti – ideálů, které obstály navzdory staletím.