Jak bude vypadat příští energetická krize? Zlomí západní Evropě vaz? Rozhovor s expertem!
Jaká budoucnost nás čeká? Určitě bude plná krizí...
Energii mnohdy bereme jako občanské právo a moc nepřemýšlíme, kde se bere. Nicméně odborníci musí v této oblasti plánovat desítky let dopředu, protože některé zdroje jednoho dne prostě dojdou. Jaká je náhrada za ropu, plyn a v některých zemích za atom?
Hostem Martiny Kociánové v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 byl Václav Bartuška, zvláštní velvyslanec České republiky pro otázky energetické bezpečnosti.
Martina: Hledáte v celém světě partnery, kteří nám usnadní život, usnadní nám naši energetickou spotřebu a naplní nás klidem, protože budeme mít dost energie. Je vaším úkolem také hledat cesty k tomu, abychom neměli tak vysokou spotřebu? Nebo to už je úkol pro někoho jiného?
Václav Bartuška: Primárně je to úkol ministerstva průmyslu a obchodu, které zaštiťuje energetiku. Máme národní akční plán pro energetickou účinnost, pro úspory, pro obnovitelné zdroje. Myslím, že v tomhle se za posledních několik let u nás hodně stalo.
Martina: Jakou cestou bychom měli jít do budoucna, aby ta rizika plynoucí ze závislosti byla co nejvíc eliminována?
Václav Bartuška: Jít všemi cestami najednou. Tedy omezování spotřeby, hledání úspor, vyšší energetické účinnosti, nových přepravních cest ropy a plynu, nových zdrojů elektřiny, nových způsobů skladování elektřiny. Ropu bych se vyloučit pořád neodvážil.
Martina: Jde hlavně o nacházení?
Václav Bartuška: Obnovitelné zdroje, které u nás mají díky fotovoltaice velmi nešťastnou nálepku, budou mít stále větší roli. A budete mít stále víc a víc domácností nebo domů, možná i částí měst nebo vesnic, které se stanou víceméně nezávislými na svém okolí.
Mnoho obnovitelných zdrojů elektřiny už dneska dává ekonomický smysl i bez podpory. Ten trend se bude nepochybně posilovat. Zároveň mnoho velkých celků, průmyslových areálů nebo velkých měst zatím potřebuje velké zdroje elektřiny.
Martina: Je Evropa schopná dohodnout se na velkých energetických projektech, které by ji mohly učinit bezpečnější, nezávislejší, samostatnější?
Václav Bartuška: Dohodnout se nepochybně schopná je, větší otázkou je potom prosazení projektů v realitě. Na příkladu velké energetické změny v Německu můžeme vidět, jak schopnost a odhodlání, tak i problémy při realizaci projektu. Ty jsou dané primárně tím, že veřejnost už dneska nechce ve svém okolí žádné stavby.
Ale to se, myslím, dá překonat. Věřím tomu, že v Německu nakonec Energiewende (Německá energetická transformace) dokáže prosadit a postavit to, co potřebuje. Bude to trvat déle, bude to stát víc peněz, než původně zamýšleli, ale dokážou to. Ono totiž nakonec nemáte jinou možnost. Bez elektřiny být lidé nemohou.
Martina: Jak vidíte v tomto smyslu krok Německa, které se poměrně razantně rozhodlo, že se jádra zbaví?
Václav Bartuška: Odchod od jádra je pouze malou součástí celkové změny. Německo chce nahradit fosilní zdroje paliv obnovitelnými zdroji, a to ve velmi krátkém časovém horizontu. Mimochodem, po bitvě okolo atomu, kdy se v příštích generacích žádný atom provozovat nebude, čeká Německo velká bitva o uhlí. Jde jak o těžbu hnědého a černého uhlí, tak o provozování uhelných elektráren.
Martina: Může se Německo stát příkladem toho, jak se to má dělat? Anebo si spíš staví šibenici, protože se dostane do velkých energetických potíží?
Václav Bartuška: Já myslím, že ani jedno, ani druhé. Evropa je v této chvíli na začátku cyklu obnovy svých elektráren, protože velká část byla postavená po druhé světové válce a jejich přirozený provozovací čas už pomalu končí. Čili teď se v Evropě od Británie po nás, od Finska po Řecko rozhoduje, jaký bude na příští roky mix těch energetických zdrojů.
A v tomhle mají národní vlády hodně velkou volnost vybrat si, co budou chtít. Zda víc obnovitelných zdrojů, atom, uhlí nebo plyn. Je základní tendence směrem k bezemisním zdrojům, nicméně asi ne všechny sliby, které jsme si dali, také splníme.
Ve finále bude základním parametrem bezpečnost dodávek a dostatek elektřiny. Ale na té německé, naší nebo třeba britské volbě bude vždycky spíš zajímavější, nakolik budou státy schopny prosadit potřebné stavby. Ať to budou elektrárny, nebo nové elektrické sítě. A věřím tomu, že to Němci zvládnou podobně, jak to zvládneme my.
Kdy budeme umět skladovat energii? A jak? Kde všude mohou být fotovoltaické panely? Které oblasti používají v oblasti energií nejmodernější techniku, o které se nám zatím jen zdá? Mnoho lidí by se rádo odpojilo od systému a bylo na státu energeticky nezávislých. Proč to ale podle experta ohrožuje celou společnost? Proč ani sebelepší bunkr nemůže odolat případnému kolapsu civilizace? Přečtěte si celý rozhovor: