VIDEO: Nejstrašnější pád horolezce, jaký jste kdy viděli
Lidé padali ze skalních stěn vždycky. Ale nikdy neměli kamery na hlavě, které by to mohly natočit. Přečtěte si příběh muže, který přežil svou smrt.
„Horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu, co je hodně špičatá,“ radil ve známé písničce Ivan Mládek. Toto heslo zjevně neznal horolezec Mark R., když zdolával velšskou horu Parsley Fern. Kvůli kusu ledu se z ní zřítil. Na hlavě měl při tom kameru Go Pro, takže hrozivý pád máme natočený – na video se můžete podívat tady:
Největší krátery, které vytvořil člověk, má na svědomí NASA
Tato příhoda se udála 24. února 2013. Mark, ač se to zdá neuvěřitelné, hrůzný pád přežil bez větších následků. Horská služba ho zachránila pouhých 30 minut poté, co se z hory zřítil. Video, které natočila kamera umístěná na jeho helmě, pak Mark daroval právě horské službě – jako varování před podobnými chybami, jakých se sám dopustil.
Sedmačtyřicetiletý zkušený horolezec udělal jednu základní chybu: na stěnu pokrytou sněhem a ledem se vydal bez jištění. Šplhal tedy bez jištění, a když začal padat, nikdo ho nemohl zachytit. Horolezeckému serveru BMC pak poskytl rozhovor, kde popsal, k čemu přesně došlo.
Spadl jsem kvůli velkému kusu ledu, který omylem uvolnil muž šplhající nade mnou.
Na co jste myslel, když jste padal?
„Sakra, proletělo mi hlavou. Ale šlo to všechno tak hrozně rychle, že jsem ani neměl čas reagovat. Nepanikařil jsem, spíš jsem se snažil chránit si hlavu a krk. Taky jsem se díval pod sebe, kam vlastně padám – a všemi silami jsou brzdil, než dopadnu na ostré kameny.“
Co se stalo poté, co jste dopadl?
Byl jsem trošku otřesený, ale neomdlel jsem. Zvláštní bylo, že jsem jako první věc zkontroloval svou kameru – jestli je pořád na helmě a jestli natáčí. Byl to totiž pro mě zážitek, který bych si opravdu nerad zopakoval. Uvědomoval jsem si, že jsem někde během pádu ztratil brýle a taky jsem vnímal, že dole na svahu pode mnou jsou nějací lidé, tak jsem jim signalizoval, že jsem v pořádku. Ale také jsem cítil bolest v nohou – když jsem se pokusil pohnout, byla dost intenzivní…
Kdy dorazila pomoc?
Protože si mého pádu všimli i lidé, kteří už stáli na vrcholku, mohli díky dobrému signálu hned telefonovat o pomoc. Vrtulník s Horskou službou dorazil ani ne do 30 minut. Lékař zkontroloval, jestli nemám něco s páteří, dal mi pár důležitých otázek a pak mě nacpal léky proti bolesti. Bylo to zcela profesionální.
Jak se vám daří teď?
Bohužel jsem ještě pořád domlácený a nemohu se pohybovat. Stále si musím aplikovat injekce, ale hlavně už plánuju, co budu dělat, až se mi uzdraví kosti…
Celý rozhovor a více informací najdete TADY.