Video: Masožravé housenky jako z hororu. A přitom jde o reálné tvory

Na první pohled suchá větvička se najednou podezřele „živě“ ohne a v poslední fázi útoku nabere rychlost, na kterou ani moucha ani lecjaký další hmyz nestihne reagovat.

Dravec jménem Eupithecia

Rod Eupithecia, česky píďalička, patřící můrám, je na druhy poměrně bohatý. Jde o více než tisícovku druhů, přičemž zdaleka ne všechny jejich housenky jsou masožravé. Havajské druhy prošly velmi zajímavým evolučním vývojem. Ale začněme od počátku. Tyto housenky byly z Havajských ostrovů známé už od roku 1881, vědci je však nepovažovali za nijak extrémně zajímavé. Podíváme-li se do publikace Insects of Britain and Ireland: the genera of Lepidoptera-Geometridae, tak určovací tabule ukážou nenápadně, šedě nebo hnědě (v různých kombinacích) zbarvené můry s rozpětím křídel do 26 mm.

Náhodný objev pro člověka a náhodný oběd pro housenku

Když biolog Steve Montgomery nalezl na Havajských ostrovech zelenou housenku, vzal si ji do nádobky s tím, že ji odnese do laboratoře pro pozdější přesnou determinaci. Netušil, že tak udělal první krok k velmi zajímavému objevu. Ve stejné nádobce totiž byla i moucha, které teoreticky nehrozilo od housenky žádné nebezpečí. Opak se ukázal být pravdou. Příhoda je popsána v knize Hawaiian Insectst and Their Kin a udála se roku 1972. Od té doby se datuje objev masožravosti těchto housenek. Havaj je na hmyz poměrně bohatá. Odhaduje se, že tady žije kolem 10 000 členovců,“ píší autoři zmiňované knihy. Housenka reaguje na dotyk, ale třeba i na vibrace listu, kterého se drží.

Při sledování záběrů se člověku až tají dech a dochází mu, jak je příroda sofistikovaná (nikoliv zákeřná) a i ve své touze po životě, tedy uchvácení kořisti, vlastně krásná.

Text: Topi Pigula