Velký bariérový útes čeká nejrozsáhlejší bělení korálů za posledních 5 let

Vědci se obávají, že v důsledku změn, které přinesly rozsáhlé požáry v Austrálii, dojde i k velkému bělení korálů na Velkém bariérovém útesu. Proč je to problém?

Bělení korálů, jev známý už 100 let

Korály rozumíme některé druhy mořských žahavců z třídy korálnatců (Anthozoa). Pro tuto skupinu živočichů je typické, že potlačují vývojové stadium metageneze a zůstávají celý život ve stadiu polypa. Korály vylučují uhličitan vápenatý, jenž tvoří jejich pevné schránky. Již miliony let se schránky vrství na sebe a vytvářejí korálové ostrovy a korálové útesy.

Poprvé byl jev, který nazýváme bělení korálů, pozorován v roce 1911 na korálových útesech Bird Key u Florida Keys. O 18 let později v roce 1929 došlo ke stejné události i na Velkém bariérovém útesu u australského pobřeží. V obou těchto případech se události odehrály na velmi malém území. Přesto se vědcům naskytla naprosto jedinečná možnost nahlédnout do procesů, jež probíhají v jinak obvykle velmi stabilním ekosystému.

Polypy žijí v symbiotickém vztahu s řasami, které jim obstarávají až 90 % jejich obživy. Pokud se výrazně zvýší teplota vody, polypy nejsou schopny tyto symbiotické řasy zakomponované do jejich schránek udržet, kolonie začíná hladovět a korály se začnou symbiotických řas zbavovat. S tímto jevem souvisí nejen zvýšení křehkosti schránek, ale i jejich celkové zesvětlení (vybělení). Pokud nedojde k návratu k původním podmínkám, může nastat až kolaps celého útesu spojený s odumřením korálů.

Co čeká Velký bariérový útes?

Rozsáhlé destruktivní požáry na australské pevnině na přelomu let 2019 a 2020 způsobily ohromné škody, které jsou pochopitelně na první pohled vidět na pevnině. Pevninské ekosystémy se po této tragédii pomalu stabilizují, ale podle zprávy National Oceanic and Atmospheric Administration’s Coral Reef Watch se dá předpokládat, že na změny na pevnině navážou i změny v oceánských ekosystémech. S požáry totiž mimo jiné souvisí nárůst teploty mořské vody.

Poslední rozsáhlejší bělení korálů na Velkém bariérovém útesu proběhlo v roce 2016 a bylo přisuzováno vzrůstající globální teplotě mořské vody. V aktuálním varování od výše zmíněného monitorovacího systému Coral Reef Watch se mimo jiné uvádí, že s ohledem na aktuální situaci a v návaznosti na rozsáhlé požáry dochází i k výraznému zvýšení teploty mořské vody. Stabilita křehkého ekosystému korálových útesů je tak ohrožena.

Během pravidelných měření teploty mořské vody bylo zjištěno, že v průběhu ledna tohoto roku se teplota vody v průměru zvýšila o 1 °C. S ohledem na předpověď počasí a období sucha na pevnině se dá předpokládat, že dojde k jejímu dalšímu zvýšení. Odborníci z Coral Reef Watch varují, že pokud bude zvyšování teploty i nadále pokračovat, je pravděpodobné, že proces bělení korálů zasáhne celý Velký bariérový útes a existuje riziko, že se jeho druhová rozmanitost již plně neobnoví.

Optimistický výhled na závěr

Předpovědní modely zatím nepočítají s tím, by úhyn korálů měl být tak masivní, jako tomu bylo v letech 2016 a 2017. Pokaždé, když dojde k podobné události, začnou rychle rostoucí druhy korálů osidlovat místa, kde jejich příbuzní odumřeli. Musejí ale svést boj s mořskými trávami, které se pochopitelně také snaží osídlit místa s dostatečným slunečním svitem.

Stabilitu ekosystému korálových útesů studuje celá řada vědeckých týmů z předních světových univerzit včele s Bangorskou univerzitou, Southamptonskou univerzitou a The School of Oriental & African Studies z Londýnské univerzity. Výsledky jejich studií jednoznačně potvrzují hypotézu, že má druhově rozmanitý ekosystém, jemuž vévodí dostatečné množství dominantních druhů, výrazně větší šance na obnovu a je méně náchylný k případnému zničení než ekosystémy s nižší druhovou diverzitou.

Velký bariérový útes, stejně jako např. amazonský deštný prales, plní velevýznamnou roli v koloběhu uhlíku na Zemi. Pokud by opravdu došlo ke zhroucení tohoto ekosystému, není jisté, zda by ho jiný ekosystém mohl nahradit. Nespíš by pak hladina oxidu uhličitého v naší atmosféře stoupala rychleji, než je tomu dnes. Ochrana těchto unikátních ekosystémů je tak pro nás životně důležitá a problémy s ní spojené bychom neměli přehlížet a bagatelizovat.

Text: David Hainall