ROZHOVOR s profesorem Janem Jandou: Sůl je jed, který si dopřáváme až příliš hojně
Zdá se, že jsme si rčení Sůl na zlato vzali všichni k srdci víc, než je zdrávo. A to doslova. Zásobujeme své tělo vědomě či nevědomě tak, že už to nese své zdravotní důsledky.
Hostem Martiny Kociánové v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 byl profesor Jan Janda z České pediatrické společnosti a bývalý šéf dětské kliniky v Motole.
Martina: My Češi jsme téměř přeborníci v konzumaci soli. Každý Čech sní soli třikrát více, než by podle odhadů měl. Řekněte mi, co děláme špatně? Proč právě my se tak zasolujeme?
Jan Janda: Sůl, tedy chlorid sodný, je sloučenina, která je pro život nezbytná. Život bez soli by nebyl možný. Zdůraznil bych, že 15 gramů sní denně muži. Musím pochválit ženy, ty jsou na tom lépe, ty se dostávají na 10, 11 gramů. Ale i to jsou hodnoty, které vysoce převyšují doporučení Světové zdravotnické organizace. Ta pro dospělé doporučuje pět, šest gramů.
U dětí je to podstatně méně. Mateřské mléko obsahuje nesmírně málo soli, kojenci do prvního roku života stačí 1 gram, batoleti dva gramy, předškolnímu dítěti tři. Pak se to trochu zvyšuje, ale ani dorostenci by neměli konzumovat víc než pět, šest gramů.
Martina: Proč právě my Češi jsme spotřebu soli takto odbrzdili?
Jan Janda: Nedovedu dost dobře odpovědět. Je to stejné, proč zrovna Češi jsou zlatí medailisté v konzumaci piva. Když mluvíme o těch medailích, tak Češi jsou ve spotřebě soli bronzoví v Evropě. Více konzumují jen Maďaři a potom Balkán – Chorvatsko, Makedonie.
Když dostanete na stůl jídlo, které není úplně chutné, a posolíte ho, tak sůl zlepší jeho chuť. Vnímání sladkého je vrozené, zatímco vnímání slanosti se vyvíjí. Pokud dětem rodiče už od začátku hodně solí a příjem soli je významně vyšší, tak vzniká to, čemu se říká anglicky salt addiction neboli návyk.
Bohužel máme doklady, že u českých dětí je významně překročen příjem soli. Testovalo se to v mateřských školkách, ve školách. Je to návyk, takže ti, co pak dostanou méně slané jídlo, tak jsou nespokojení, nechutná jim to a samozřejmě to dosolují.
Martina: Pane profesore, já se nás musím trochu zastat, protože my sice máme tento návyk a určitou závislost na soli, ale částečně jsme v té obrovské spotřebě nevinně, protože to, co my si do toho jídla nasypeme ze solničky, je maximálně 30 %, zbytek sníme v potravinách hotových, v průmyslově zpracovaných.
Jan Janda: Ano, to si nosíme ze samoobsluhy.
Martina: Přesně tak, to je v těch nákupních taškách. Jak nám konkrétně škodí?
Jan Janda: Je obecně známý fakt, že zvýšená konzumace soli vede k hypertenzi, to znamená zvýšenému krevnímu tlaku. O hypertenzi se říká, že je tichý zabiják. Lidi patrně neví, že co se týká nepříznivých účinků včetně mortality, neboli úmrtnosti, tak daleko častější jsou náhlé mozkové příhody než infarkty.
Náhlých mozkových příhod je u nás 30 tisíc, infarktů asi polovička. A samozřejmě je u nich vysoká mortalita. Vysoký krevní tlak je velký celosvětový problém a Češi na tom nejsou dobře. Stejně jako se solí. Hypertenzi má u nás polovina mužů, ženy se pohybují kolem 40 %.
Spolu s profesorem Velemínským ze Zdravotně sociální fakulty v Českých Budějovicích a ostatními pediatry jsme zorganizovali velkou studii, kde jsme vyšetřili více než 22 tisíc dětí a zjistili jsme, že především ty v dorostovém věku mají poměrně často zvýšený krevní tlak.
Ve zdravotním a očkovacím průkazu jsou dvě důležité stránky. Jedna s růstovými grafy, protože dítě, které dobře roste, je zdravé. Které špatně roste, tak už je to nápadné. Druhá s percentilovými grafy na vyhodnocení krevního tlaku dětí a dorostu.
Rád bych upozornil rodiče, zvláště ty, kteří jsou již hypertenzní, že by to sami měli sledovat a dělat si v grafech tečky, kde se dítě pohybuje. Teď nově existuje termín vysoce normální krevní tlak. To je na tom grafu od 90 do 95 percentilu. Je to pořád ještě širší rozsah normy. Nám pediatrům ale přijde vhodnější termín prehypertenze. Upozorňuje rodiče na to, že se něco děje, a tito jedinci se mohou brzy stát hypertenzní.
Kolik procent soli doneseme domů z obchodu či spotřebujeme v restauraci? V jakých potravinách bychom nečekali sůl v takovém množství? Jak nás klamou výrobci se svým tvrzením na obalech potravin? Proč je tak důležité i o malý kousek snížit krevní tlak? Přečtěte si celý rozhovor
.