Jak je možné, že hmyz nemůže ztloustnout? Odpověď vysvětluje, proč tolik lidí trpí nadváhou

Snaha zhubnout je prostoupena velkou částí naší kultury – stejně jako všudypřítomná lákadla v podobě rafinovaných cukrů a průmyslově zpracovaných potravin, jež se nenápadně pokoušejí o přesný opak. Dnes se však nebudeme zabývat palčivými rozpory v našem kulturním ovzduší, nýbrž jedním bizarním specifikem zvířecí říše, která nepřestává fascinovat.

Tvrdé octomilky

Může hmyz ztloustnout? Tato otázka se zkoumala především v souvislosti s octomilkami. Zástupci čeledi octomilkovitých totiž bývají často využíváni ve výzkumech jakožto modelové organismy – tedy k popisu jevů, jež se netýkají pouze této konkrétní části zvířecí říše, nýbrž je možné získané poznatky extrapolovat i na jiné formy života.

Když vědci pod vedením endokrinologa Thomase Baranskiho krmili larvy octomilek vysokokalorickou potravou, larvy skutečně tloustly; v případě konzumace nadměrného množství cukrů se u nich dokonce vytvořily zdravotní neduhy podobné cukrovce. Jenže jakmile se z larev staly dospělé octomilky, tloustnutí narazilo na určitou hranici. Octomilky totiž uchovávají energie v tukových kapénkách (podobně jako lidé), jež jsou zapouzdřeny v buňkách.

Lidé mají tukovou tkáň, u hmyzu se energie kumuluje v tukovém tělísku – specializovaném orgánu, jenž se zrovna u octomilek nachází přímo v hlavě. Tělo octomilek (a spousty dalších hmyzích rodů a druhů) je pokryto chitinovým exoskeletonem, tedy tvrdou vnější kostrou, pevně stanovující tvar těla. Díky exoskeletonu se tedy hmyzí tělo navenek nezmění, ačkoli tukové tělísko může vyplnit větší množství jeho útrob – vnitřnosti se prostě jen trochu zmáčknou. Snížená funkce tukového tělíska v důsledku přehlcení lipidovými kapénkami však může vést k řadě problémů – od konzervace energie přes rozmnožování až po nedostatečnou metamorfózu napříč životními cykly. Štíhlá linie si holt vybere svou daň.

Přizpůsobivé housenky

Nutno dodat, že zmíněná schopnost se netýká všech hmyzích druhů – koneckonců známe jich přes 900 000 druhů. Nadměrná váha byla pozorována například u vážek, které v jejím důsledku trpěly sníženou mobilitou a kratší délkou života; v zásadě tedy podobnými neduhy, které jsou s obezitou spojeny i u lidí. Jak ale bylo napsáno výše, octomilky i další hmyzí druhy mohou posloužit jako modelové organismy, díky nimž se můžeme dozvědět i něco o práci s energií u lidí.

To se podařilo třeba díky vykrmování housenek. Jejich tělo vypadá měkce a tučně, ovšem k obezitě má hodně daleko – potřebuje totiž uchovat dostatek energie pro budoucí přerod v motýla. Vědci zkoušeli housenky vykrmit prostřednictvím jídelníčků založených na vysokém množství uhlohydrátů (sacharidů), či naopak proteinů (bílkovin). Z výsledků vyplynulo, že těmto speciálně krmeným housenkám trvalo osm generací, než se vysokému množství sacharidů dokázaly přizpůsobit a spotřebovat přebytek sacharidů bez tloustnutí; naopak skupina vystavená nedostatku sacharidů se naučila zkonzumované cukry uchovávat jako tuky, tedy zdroj energie.

Z toho lze usoudit, že živé organismy se postupem času dokážou přizpůsobit dietetickým specifikům svého prostředí – jenže u člověka, jehož trávicí systém je mnohem komplexnější nežli v případě hmyzu, taková adaptace trvá mnohem déle. Jídelníček našich předků sestával převážně z bílkovin a tuků, a tak se naše trávení pravděpodobně ještě nedokázalo zcela přizpůsobit současným stravovacím návykům, v jejichž centru je velké množství sacharidů.