Otravy houbami a houbičkami – každá je jiná

Muchomůrka červená Zdroj: Pixabay

Od muchomůrky citronové přes lysohlávky až k václavkám...

Jsme jedním z mála národů, který houby aktivně vyhledává a sbírá po tunách. To není nadsázka, ale střízlivé zhodnocení letmých pohledů do vrchovatě naložených košů. Jelikož vzhledem k množství konzumovaných hub máme relativně málo otrav, znamená to, že čeští, moravští i slezští houbaři patří mezi ty poučené.

Typy otrav

Česká mykologická společnost definovala základní druhy otrav a přiřadila k nim nejčastější druhy hub. Které je způsobují. Zcela logicky vycházejí z typu toxinů, které se ukrývají v nitru plodnic.

Faloidní

Otravy muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides) neboli otravy faloidní patří k nejčastějším houbovým otravám u nás. Mezi další houby způsobující tento typ otravy patří mimo jiné muchomůrka jarní (Amanita verna) a jí podobná m. jízlivá (Amanita virosa), ale i bedla chřapáčová (Lepiota helveola), kterou je možné zaměnit za nějakou z jedlých druhů bedel.

Muchomůrka zelená Zdroj: Archenzo

Parafaloidní

Sem se řadí zejména jarní houba ucháč obecný (Gyromitra esculenta), jejíž požití může vést až k selhání ledvin. ČMS udává při vyšší dávce a bez lékářské pomoci smrt za 5–6 dnů.

Ucháč obecný

Muskarinové

Dáte-li si k jídlu třeba vláknici začervenalou (Inocybe erubescens), zemní (Inocybe geophylla), Godeyovu (Inocybe godeyi) či Patouillardovu (Inocybe patouillardii) nebo některou z jedovatých druhů strmělek, mezi které patří třeba strmělka listomilná (Clitocybe phyllophila), čeká vás pocení, slinění, slzení, zvracení, průjmy, pokles krevního tlaku, třesavka, zúžení zornic, poruchy vidění, později dýchací obtíže. A pokud to přeženete, tak se můžou příbuzní připravit i na chvíle truchlení.

Vláknice začervenalá Zdroj: Andreas Kunze

Mykoatropinové

Klasické muchomůrky jako m. červená (Amanita muscaria) nebo m. tygrovaná (Amanita pantherina) vám připraví perné chvíle doprovázené nevolností, zvracením, bolestí hlavy, bušením srdce, rozšířenými zorničkami, později halucinacemi a změnami chování. Muchomůrka červená smrtelně jedovatá není, některá etnika ji používala jako halucinogen (sibiřští Evenkové).

Klasika našich lesů - muchomůrka červená Zdroj: Topi Pigula

Psilocybinové

Tady jde o výjimečnou skupinu hub se specifickou skupinou hledačů. Ano, lysohlávky (rod Psilocybe) mají čím dál více příznivců, kteří se jimi rádi intoxikují. A dokonce se za nimi dívá i lékařský a farmaceutický průmysl.

Lysohlávka zblízka

Orellaninové

Pavučince pracují na likvidaci ledvin, což se projevuje zvýšenou tvorbou moči, později naopak sníženou až zcela zastavenou. Postižený vnímá silné bolesti žaludku, dochází na zvracení. I tady může otrava skončit smrtí. Jedná se kupříkladuu o pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus), skořicový (Cortinarius cinnamomeus) a polokrvavý (Cortinarius semisanguineus)

Pavučinec plyšový Zdroj: Wikimedia Commons

Rhabdomyolytické

Čirůvka zelánka (Tricholoma equestre) může svým zjevem nezkušeného houbaře zmást. Ovšem takovýto omyl vede k poškození srdce, bolesti a ztuhlosti dalších svalů a silnému pocení. K poškození srdečního svalu se může přidat poškození ledvin, které se snaží toxiny odfiltrovat.

Čirůvka zelánka Zdroj: CC BY-SA 3.0

Gastrointestinální

K této otravě dopomůže široká plejáda hub. Jen namátkou: čirůvka tygrovaná (Tricholoma pardinum), závojenka olovová (Entoloma sinuatum) a jarní (Entoloma vernum), pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma), velmi podobná jedlým druhům pečárek (žampionů), penízovka vřetenonohá (Gymnopus fusipes) a obecně známé jedovaté pestřece (rod Scleroderma). Hlavními příznaky jsou zvracení, průjem a v extrémním případě obojí a dokonce najednou. Klasickým problémem je rychlá a silná dehydratace, nicméně pokud se postižený včas dostane k lékaři, je téměř vždy zachráněn.

Václavka obecná

Autoimunitní, alergické a houby s termolabilními toxiny

Z hlediska alergií je těžko přijmout jednoznačný ukazatel, každý totiž může být alergický trochu jinak či na něco jiného. Může jít o alergii na houby v podstatě jedlé, jako je například hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), která patří mezi oblíbené a často je považována za léčivou. Mezi houby, které jsou zasyrova nebo při krátké tepelné úpravě jedovaté, patří václavky. O konkrétním příkladu otravy jsme psali. Ale nejen ony, k dalším takovým houbám patří např. skvělý masák, tedy muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), či elegantní hřib kovář (Boletus erytropus), tedy klasická houba s „rourkami.