Neposkvrněné početí existuje: Mládě žraloka se narodilo v akváriu plném samic. Jak je to možné?

Když se v akváriu Cala Gonone na Sardinii objevilo nové mládě, ošetřovatele to poněkud zaskočilo. Těhotenství u jednoho ze svých žraloků hladkých nečekali, hlavně proto, že už deset let mají v nádrži samé samičky. Žraločí mládě pojmenovali Ispera (v překladu Naděje) a jedná se také o samičku. Protože tak to při partenogenezi neboli samobřezosti či pannobřezosti chodí.

Jak je něco takového vůbec možné?

Tenhle velmi vzácný fenomén je výsledkem schopnosti samic oplodnit v extrémních případech své vlastní embryo. Vědci jej už popsali u přibližně osmdesáti druhů obratlovců, včetně několika druhů žraloků, a to jak u vejcorodých, tak u živorodých. U žraloka hladkého něco takového ale dokumentují úplně poprvé.

WEYYYYYYYY, nació un baby shark en Italia se llama Ispera. ¿Por qué el alboroto? Este tiburoncin (hu ha ha) nació en un tanque en donde sólo han habido 2 tiburones HEMBRA solitas por más de 10 años. Is this Virgin Mary Shark? Obviamente los científicos tienen una teoría + pic.twitter.com/CaMN1BQ64u

— Meredith Gay 🛋️✨ (@MerGarza) August 29, 2021

Důvod, proč k něčemu takovému dochází v zajetí, je celkem nasnadě, ve volné přírodě se ale partenogeneze děje také. Většinou když samice dlouho nemůže najít partnera, se kterým by se spářila. Na vině je bohužel v takových případech často lidská činnost – například rybolov nebo člověkem způsobené klimatické změny. Některé samice takto mohou počít mládě i opakovaně a některé dokonce dokážou partenogenezi s reprodukcí klasickým sexuálním stykem střídat.

Veškerou DNA má od matky, přesto není stejná

Existují rovnou dva způsoby, jak k partenogenezi dochází. Jeden z nich spíš připomíná jakési sebeklonování, které vídáme spíše u rostlin než u živočichů. Druhý simuluje sexuální reprodukci daleko více. „Místo toho, aby se k vytvoření embrya spojila se spermií, spojí se vaječná buňka s polárním tělískem, tedy haploidní buňkou, která vzniká během buněčného dělení vajíčka, a nese DNA,“ vysvětlila australská bioložka Christine Dudgeonová v magazínu Live Science. „V tomto scénáři pak polární tělísko funguje jako taková pseudospermie s jediným řetězcem DNA.“ Samozřejmě se takto může narodit jedině samice, protože matčino tělo nemá chromozom Y.

View this post on Instagram

Takový potomek sice získá 100 % své vlastní DNA od matky, zajímavé ale je, že vůbec nejde o přesný klon. A to proto, že spojené buňky mají zcela unikátní kombinaci genů. Mládě má proto jiný genetický profil než jeho matka. Dá se říct ochuzený či méně rozmanitý.

Proto je také vysoká šance, že takové embryo nezvládne normální vývoj a samice jej potratí. Když už se ale takové mládě narodí, má velkou šanci vést normální život, a dokonce se mnohdy může i dále rozmnožovat. A to bude zřejmě případ malé Ispery, které se zatím daří přímo výborně.