Nejohroženější šelmy jsou ty nejkrásnější. 10 druhů, které nepřežijí století

Velké kočkovité šelmy patří mezi ta nejohroženější zvířata na světě. Je víc než pravděpodobné, že naše vnoučata už je budou znát jen ze zoologických zahrad a starých přírodovědných dokumentů. Které šelmy jsou nejohroženější a se kterými je ten pravý čas se ještě rozloučit?

Sněžný levhart

V současné době je levhart sněžný neboli irbis na střední úrovni ohrožení. Došlo k tomu proto, že byl dříve hojně loven pro svou krásnou hustou srst, ze které se vyráběly zimní kožichy. Irbisovi jeho srst slouží nejen jako ochrana před zimou, ale též jako maskování ve sněhu. Dnes žije posledních asi 4000 kusů tohoto nádherného dravce.

Čím je výjimečný: Irbis je mezi kočkami nejlepším akrobatem a také nejlepším skokanem. Jedním skokem může překonat až 15 metrů. Má také speciálně uzpůsobenou nosní dutinu, ve které se mu ohřívá ledový vzduch. Když je mu zima, přikrývá se svým hustým ocasem jako peřinou.

Kočka rybářská

Nádherná šelma jen o něco větší než kočka domácí žije hlavně v Asii. Také ona je už ohrožená – a to přesto, že v přírodě nemá žádné nepřátele. Jediný, kdo ji ohrožuje, je člověk; především tím, že ničí její přirozené životní prostředí.

Čím je výjimečná: Šelmička dokazuje, že i kočky mohou milovat vodu. U ní a v ní žije celý život a je pro to dokonale přizpůsobená. Má plovací blány, mezi nimiž vyčnívají jen napůl zatažitelné drápy, které jí slouží jako harpuny. Uši si dokáže přiklopit k hlavě tak, že jí do nich voda nenateče…

Rys iberský

V přírodě žije posledních 309 kusů této úžasné kočkovité šelmy. Za jeho téměř úplné vyhubení nemůže výjimečně člověk ale králík. Tento vznešený rys žije na Pyrenejském poloostrově a právě tam vypukla mezi králíky epidemie myxomatózy. A protože právě králíci jsou téměř jediným zdrojem potravy rysů, mělo to za následek jejich téměř úplné vymření. V poslední době se ale ukazuje, že k vymírání dochází už déle a zřejmě v něm hrají velkou roli nemoci, které přenášejí kočky domácí.

Čím je výjimečný: Na záchranu rysa iberského se v posledních letech podařilo shromáždit spoustu peněz a zdá se, že se tragické situace přece jen trošku zlepšuje. Sice už žije jen ve dvou izolovaných oblastech, ale za posledních 10 let přibylo asi 100 nových kusů.

Kočka plochočelá

Tato drobná šelma už vyhynula, a to roku 1985. Jenže o 10 let později bylo zase několik exemplářů pozorováno – a tak byla kočka plochočelá ze seznamu vyhynulých zvířat prozatím vyškrtnuta. Bohužel nikdo neví, kolik jich ještě žije: většinu života totiž tráví v nepřístupných pralesích Bornea a Sumatry, kam se i dnes lidé jen obtížně dostávají.

Čím je výjimečná: V přírodě hraje roli, kterou normálně zastávají vydry, a plnila ji až do příchodu člověka. Nejraději si pochutnává na žábách.

Kočka bornejská

Možná je ohrožená, možná jich nikdy ani moc nežilo a dost možná už úplně vyhynula. Až do roku 1998 jsme o ní věděli jen ze šesti kožešin, teprve pak byla vůbec poprvé vyfotografována. O počtu koček, které žijí pouze na Borneu, se jen spekuluje: pravděpodobně se jejich počet pohybuje kolem 2500 kusů a zřejmě klesá…

Čím je výjimečná: Hlavně tím, že o ní vůbec nic nevíme. Je to zvíře, o němž se nejspíš nedozvíme ani to, že už vymřelo.

Tygr

Tygři jsou zaslouženě jedním ze symbolů ochrany divoké přírody. Ve 20. století se nám podařilo vyhubit už tři druhy tygrů: jávského, kaspického a balijského; tygr čínský byl naposledy pozorován roku 1994 a zřejmě už také v přírodě nežije. Moc dlouho nepřežije ani nádherný tygr usurijský, jehož počet se smrskl na pouhých 200 kusů. O moc lepší to není ani s tygrem malajským, který je ohrožen kriticky, a indickým, kterého zbylo asi 3000 exemplářů.

Čím je výjimečný: Pokud vás zaskočilo, že jsme nenapsali nic o bílých tygrech, tak je to tím, že bílí tygři nejsou poddruhem, bílá barva je recesivně děděná barevná odchylka. Vyskytuje se jen u tygra indického.

Kočka horská

V Andách žije něco jako miniaturní irbis. Jmenuje se to kočka horská a jak asi už čekáte, také ona je ohrožená. Vyskytuje se jen ve vysokých nadmořských výškách a zřejmě vymírá. Také tato kočka se těžko studuje a o to hůř zachraňuje. Přesto už vznikly dvě nadace, které se o to snaží. Budou ale mít extrémně složité: koček žije už jen posledních 2500 kusů. Před několika lety biologové vybavili několik těchto koček obojky s rádiovým signálem. Bohužel se ukázalo, že tento signál dokážou vystopovat i pytláci…

Čím je výjimečná: Kočky horské se živí především činčilami. Dokonce existuje teorie, že se tyto kočky živily jen jedním druhem činčily. A když tato ve 20. letech 20. století vymřela, nedokázaly se kočky horské přizpůsobit novému druhu kořisti.

Levhart obláčkový

Nádherná šelmička žijící v Číně doplatila na svou nádheru. Má úžasně zbarvenou velmi kvalitní kožešinu, a tak se stává často kořistí pytláků. Číňané také vyvažují zlatem jeho tesáky – přičítají jim totiž magickou a léčebnou moc. Ve své přirozené vlasti Taiwanu už byl vyhuben, ale jinde v Asii ještě několik tisíc exemplářů žije. Bohužel ničení jeho životního prostředí hrozí tím, že do konce tohoto století vymře úplně všude.

Čím je výjimečný: Je to takový malý šavlozubý tygr. Má velmi vystouplé tesáky, takže jimi opravdu pravěkého šavlozuba připomíná.

Kočka černonohá

Mezi kočkami je to trpaslík: společně s kočkou cejlonskou jde o nejmenší kočkovitou šelmu. Nikdo je sice moc neloví, ani neubývá jejich přirozeného prostředí. Jenže kvůli své velikosti je extrémně citlivá na veškeré jedy v přírodě. Často umírá v pastech na šakaly, dokáže ji zabít také jed, jenž se používá proti sarančatům. V posledních letech se ale blýská na dobré časy: Američanům se podařilo vypěstovat kočku černonohou ve zkumavce.

Čím je výjimečná: Tato kočka žijící v Africe je dokonale přizpůsobená prostředí pouště. Denně sežere maso o hmotnosti až 1/5 své váhy. Největší kořistí, kterou tato šelma uloví, je přitom zajíc.

Gepard

Ani nejrychlejší savec na Zemi nedokáže utéci před vymřením. Jenže je to dlouhodobý proces – doplácí na tzv. efekt hrdla lahve. Jako efekt hrdla lahve se označuje stav, který nastane při prudkém poklesu počtu jedinců v populaci. Dochází k příbuzenskému křížení a nevratnému snížení genetické variability.

Výzkumy ukázaly, že k něčemu takovému došlo u gepardů asi před 10 000 lety. Všichni žijící gepardi jsou si vzájemně velmi příbuzní, a to do té míry, že kožní štěp přenesený z jednoho geparda na jiného není odmítnut imunitním systémem. Vzory kreseb gepardů z různých koutů Afriky se od sebe prakticky neliší.

Vlivem příbuzenského křížení klesá vitalita mláďat a oplozovací schopnost spermií. Počet spermií v ejakulátu geparda je o 90 % nižší než u lva nebo tygra a 75 % z nich je nějakým způsobem abnormální (mají dva nebo více bičíků, žádný bičík, deformovanou hlavičku atd.) Budoucnost gepardů je tedy značně nejistá.

Čím je výjimečný: Samozřejmě svou rychlostí…