Nejchlupatější králík světa vznikl díky mutaci
Fotografie v tomto článku nejsou nijak upravené – vznikly jen díky přírodě a rukám lidských kadeřníků.
Králík na fotografii opravdu existuje. Jde o plemeno, které se běžně chová i u nás – o angorského králíka. V Japonsku však těmto hlodavcům nechávají narůst co nejdelší srst; a pokud možno ji pak ještě nafoukají nebo upraví tak, aby králík vypadal několikanásobně větší, než opravdu je.
Angoráci jsou přitom jedno z nejstarších známých plemen králíků. Králíky sice jedli už staří Římané, ale neznáme, jaké plemeno. Angorští králíci se k nám do Evropy dostali v 17. století zřejmě z Turecka. Tam se tito úžasní králíci dostali z Číny a Japonska. Své jméno získali díky podobnosti s angorskými kočkami a kozami. Až do počátku 20. století byl angorský králík chován jako luxusní plemeno s cílem dosáhnout co nejdelší srsti (rekordně 24–40 cm). Teprve později se začala srst spřádat a využívat jako vlna v textilním průmyslu.
Zázračná srst
Srst angorského králíka dává absolutně nejjemnější vlnu (12–17 µm) o délce 12–75 mm, hladkou a velmi lehkou. Vlákno je na povrchu mastné, proto odpuzuje vlhkost, lehce se elektrostaticky nabíjí a udržuje v sobě teplo.
Vlákna se z králíků dvakrát za rok vyčesávají a jednou se stříhají. Z každého zvířete se tak získá 700–1000 gramů vlny. Délka vlákna je rozhodující pro kvalitativní zařazení. Nejdražší jsou vlákna delší než 60 mm, protože se mohou pevně smotat ve svazku příze a výrobky z nich nechlupatí a nepelichají, jak se často stává u kratších vláken.
Příze z angory jsou velmi vhodné zejména k výrobě spodního prádla pro revmatiky, známé je ale také pletené svrchní oblečení.
Co má králík společného s králem?
Ve skutečnosti nic, ale přesto spolu obě slova souvisejí. Protože králík nebyl v Čechách původním zvířetem, neměli pro něj naši předkové vlastní jméno. Když byli ve 13. nebo na počátku 14. století přivezeni z území dnešního Německa do Čech první králíci, dostalo se k nám i jejich německé jméno das Kaninchen, což je zkomolenina latinského názvu králíka cuniculus. Díky fonetické podobnosti došlo k záměně Kaninchen za Königchen (tj. zdrobnělina z der König – král) a české slovo králík bylo na světě.