Máte rádi mořské plody. A bylo vám po nich někdy špatně? Mohou za to téměř neviditelné řasy

Historka z natáčení

„Byla to obyčejná služební cesta, kde nás španělští partneři na závěr pozvali na večeři skládající se převážně mořských plodů, tedy korýšů a měkkýšů, a skvělého vína. Nemám tenhle druh pochutin rád, tak jsem se věnoval víc vínu a méně jídlu. Ráno mě bolela hlava, ale byl jsem jediný, kdo nezvracel,“ vzpomíná na svůj pobyt, respektive závěrečnou večeři, autor těchto řádků, v té době šéfredaktor časopisu Travelfocus, zaměřeného na cestování.

K čemu tenkrát došlo? Servírované slávky, hřebenatky či ústřice, byly zřejmě kontaminované řasami, jež produkují neurotoxickou kyselinu domoovou. Otravy jsou známé z celého světa, ovšem moc se o nich mezi laickou veřejností neví. A o to méně mezi veřejností země, která vlastní moře nemá (tedy pomineme-li kus Tichého oceánu, jež nám byl mezinárodně „přidělen“ a který má rozlohu zhruba 150 000 km čtverečných).

Otrava a zapomnění

V případě otravy přirozeným toxinem je ve hře tolik proměnných, že se v podstatě nedá nikdy přesně říci, kdy k otravě dojde, respektive kdy dojde k takovému nahromadění toxinů, že to člověk pocítí. Dopřát si běžně dostupné korýše (krevety, humry) či měkkýše (slávky, ústřice a další „škeble“) není tak nebezpečné, jak by se z výše napsaného mohlo zdát. Faktem ale je, že v extrémním případě stačí k otravě „řasovými“ toxiny pouhopouhá procházka a vdechování aerosolu vznikajícího během tříštění příboje. Nejde jen o lidi, otrávit se mohou i jiní savci mořské živočichy konzumující. Zajímavé na tom ale je, že mezi symptomy otravy patří trvalá ztráta krátkodobé paměti.

Gurmánský Alzheimer

„Existuje jeden typ otravy, který je zajímavý hlavně pro neurology a psychiatry. Je totiž doprovázen neurologickými poruchami, halucinacemi, časovou a prostorovou dezorientací a nápadným zhoršením krátkodobé paměti připomínajícím některé neurodegenerativní nemoci, jako je např. Alzheimerova choroba. Tento druh otravy je v anglosaské literatuře označován jako „Amnesic Shellfish Poisoning“. Toxinem zodpovědným za ASP-syndrom je neobvyklá aminokyselina, kyselina domoová,“ píše kolektiv autorů ve Vojenských zdravotnických listech v příspěvku této kyselině věnovaném. Přesně k tomu došlo roku 1987 v restauraci na březích zálivu sv. Vavřince, tedy ve východní Kanadě. Celkem si tady pochutnávalo a potíže nahlásilo více než 250 lidí. Tuto oblast, mimo jiné proslavenou chovem slávek jedlých (Mytilus edulis), postihlo několik vln otrav, což znamená pro místní chovatele velmi špatnou zprávu.

Rudý příliv

Toxiny „rudého přílivu“, tedy vody s přemnoženým fytoplanktonem s obsahem jedovatých kyselin, tu způsobují velké škody a poškozují pověst produktů místních akvakultur. Ian C. Falconer, editor knihy Algal toxins in seafood and drinking water vypisuje seznam živočichů, kteří jsou v oblasti nyní testováni na tzv PSP toxicitu (paralytic shellfish poisoning), které mají na svědomí zejména tři druhy řas: Alexandrium catenella, Alexandrium tamarense a Alexandrium fundyense. Kromě slávky jedlé se hlídají například i slávka kalifornská (Mytilus californianus), zaděnka aljašská (Saxidomus gigantea) či dutinovka (Panopea generosa), což je bizarní tvor ve tvaru mužského penisu.

Nicméně v kanadském dramatu byly slávky nacpané jiným druhem řasy, rozsivkou Pseudo-nitzschia multiseries. A právě ony byly ve hře i onoho nešťastného dne roku 1987, kdy došlo k hromadné otravě. Že nešlo o „jen tak nějakou nevolnost“ dokládá fakt, že devatenáct lidí skončilo v nemocnici a tři nakonec zemřeli. Navíc se ukázalo, že velká část přeživších měla zásadní problémy s krátkodobou pamětí. Část z nich už krátkodobou paměť, tedy vzpomínky na situace, které se staly krátce po otravě, už nikdy nezískali.

„Vědci téměř 30 let pracovali na tom, aby odhalili způsob, jak se tento neurotoxin, neobvyklá trikarboxylová aminokyselina, vlastně syntetizuje. Sledovali produkci DOM v různých kultivačních podmínkách a pomocí genetických analýz testované rozsivky Pseudo-nitzschia multiseries identifikovali specifický soubor čtyř genů zodpovědných za syntézu neurotoxinu,“ popsalo v tiskové zprávě Biologické centrum Akademie věd ČR, kde pracuje biolog Miroslav Oborník, který pomohl pochopit celý proces. V roce 2015, tedy relativně nedávno, zaplavil „rudý příliv“ tedy miliardy rozsivek Pseudo-nitzschia multiseries pobřeží Severní Ameriky a obratem se projevily otravy v koloniích lachtanů tmavých (Zalophus californianus), ale i mezi ptáky živících se rybami, typicky kormoráni či pelikáni.

Takže co člověka může potkat, pozře li tvory s obsahem kyseliny doomové? Od klasických bolestí břicha spojených s úpornými průjmy, přes nadměrnou tvorbu hlenu hlenu v dýchacích cestách až po srdeční tachykardii, dvojité vidění, extrémně vysoký krevní tlak a v nejhorším případě koma a smrt v průběhu 12 až 14 hodin v důsledku paralýzy dýchání. Co si budeme nalhávat, někdy se k nám přiveze technická sůl místo jedlé, zkažené hovězí nebo salmonelozní vajíčka. Takže nezbývá, než věřit, že budeme mít štěstí. Tedy vlastně, že nebudeme mít mnohem vzácnější smůlu.

Text: Topi Pigula