Kdo může za strach ze žraloků? Nečekaně… hudba!

Jedno a totéž zvíře, pokud ho už nemáme ve své mysli „napevno zaškatulkované“, mohou lidé vnímat s širokou škálou emocí od pozitivních přes neutrální až k vyložené ošklivosti a strachu. Zejména poslední jmenované emoce často spojujeme s pavouky, některými plazy a žraloky. Lidská emotivita záleží na kontextu, a to dokonce i hudebním, s nímž se s konkrétní skupinou zvířat setká.

„Většina lidí při sledování vzdělávacích dokumentů nebere v úvahu, že tyto takzvané objektivní pohledy vlastně podrývají kladné emoce vůči žralokům. I když je lákavé podkreslit záběry s žraloky hrozivou hudbou s cílem maximalizovat zábavní aspekt dokumentů, může to také podkopat jejich vzdělávací hodnotu ve smyslu ovlivnění vnímání diváků směrem ke žralokům, “ říká vedoucí výzkumu Andrew Nosal, odborný asistent biologických věd v Saint Katherine College v kalifornském městě San Marcos. Odbornou práci zabývající se tímto fenoménem publikoval vědecký server PlosOne.

Výzkumníci ukázali 2100 lidem minutový videoklip žraloků. Jejich zvukové pozadí bylo buď ticho, zlověstná, nebo naopak povznášející hudba. Lidé sledující pořad se strašidelným hudebním doprovodem měli tendenci hodnotit žraloky více negativně než ti, jejichž film byl s hudbou pozitivní či neměl žádnou zvukovou stopu. Nosal porovnal filmy, respektive jejich hudbu a zjistil, že v případě žraloků je ponurá hudba v případě žraloků mnohem častější než u jiných zvířat, například jim vzdáleně podobným delfínům. „Problém vidím v hlavně v dlouhodobém horizontu, kdy negativní vnímání žraloků může poškodit úsilí o jejich zachování. Projekty ochrany žraloků jsou závislé na veřejné podpoře,“ připomíná A. Nosal.

Problém je samotná image žraloků, jež je díky „katastrofickým“ filmům velice pošramocená. K jejich hanobení docházelo po celá staletí a stereotyp o „mořských zabijácích“ podporují sdělovací prostředky v podstatě neustále. „Například oslovených 766 Australanů odhaduje, že každoročně dojde k 7 až 9 smrtelným střetům se žraloky a 20 až 30 útoky, které smrtí nekončí. Skutečnost je ovšem taková, že mezi lety 1990 a 2010 průměrně k 1,1 smrtelným útokům a 9,3 nesmrtelným napadením,“ píší autoři studie. Vyhlídky mají tyto paryby velmi špatné, zhruba čtvrtina druhů je na pokraji vyhynutí, celkově jsou populace komerčním lovem drasticky snížené. Právě proto je důležité, aby se vnímání lidí posunulo směrem k pozitivním hodnotám.

Text Topi Pigula, foto Pixabay.com