Jak zachránit koaly? Transplantací jejich výkalů
Pro člověka je to možná nechutné, ale pro koaly účinné.
Vybíravé koaly
Koala medvídkovitý (Phascolarctos cinereus) je něžně vypadající australský vačnatec, který sice nemá s medvídky nic společného, nicméně stal se jedním ze symbolů australské přírody. Jde o extrémně vybíravého jedlíka, který se často specializuje jen na listí jedovatých eukalyptů. A každá specializace nese riziko, že občas nebude potravy dostatek. Čínské pandy na podobný problém narážejí v době občasného velkého odumírání bambusů. Eukalypty, tedy správně blahovičníky druhu Eucalyptus viminalis patří mezi favority, ale pokud necháte koalu pozřít kapsli s mikrobiální faunou a flórou z výkalů jedince, který se živí něčím jiným, dá se koalí dieta rozšířit. Tito potravní specialisté se během evoluce zaměřili na 3 druhy blahovičníků.
Koala Zdroj: Thinkstock
Transplantace střevního života
Fekální transplantáty – tak zní správný název výše zmíněných kapslí. A že tato poněkud nechutná léčba funguje, potvrzuje v odborném článku na serveru Science News Michaela Blyton, ekoložka a mikrobioložka z University of Queensland v Brisbane. "Čím více se [mikrobiální komunita] změnila, tím pestřeji jedly, což naznačuje, že mikrobiom ovlivňuje to, co jsou koaly schopny jíst." Na australském mysu Otway byla v roce 2013 hustota populace koalů taková, že překonali svůj preferovaný potravinový strom, výše zmíněný E. viminalis. Důsledek byl rozsáhlý úbytek listoví (bylo snědeno) a tím pádem následná vysoká úmrtnost stromů. To vedlo k tomu, že více než 70 % koalů následně zemřelo kvůli hladovění či eutanazázii ze strany ochránců přírody, kteří jim neměli k jídlu co nabídnout. V roce 2015 došlo k přemístění více než 400 zdravých koal. I přesto, že část koalí populace byla kriticky vyhladovělá, většina se najedla na sousedních porostech jiného hojného druhu blahovičníku – E. obliqua. A právě k rozšíření stravovacích návyků slouží fekální transplantace. Velmi zjednodušeně řečeno, jde o to, aby vegetariánské koaly dostaly chuť i na jiné listí.
Text: Topi Pigula