Hadů se bojíme všichni! Máme to totiž v genech

Evoluční biologové potvrdili, že hadi v našich životech znamenají mnohem víc, než jsme si mysleli. Dokonce ve vývoji člověka sehráli klíčovou roli…

Poprvé s teorií o hadech jako tvorech, kteří jsou odpovědní za evoluci člověka, přišla Lynne Isbellová. Antropoložka z Kalifornie vyšla z osobní zkušenosti, když při výpravě do Afriky jednou v přírodě narazila na kobru. Zaskočila ji automatická reakce, kdy strnula, jako by zkameněla – šlo o reakci, kdy ještě ani mozek nestačil zareagovat a vše se dělo úplně samo od sebe. Kde se takový mechanismus vzal?

Hadi jsou naši nepřátelé. Nebo ne?

Isbellová pak lidské reakce na hady zkoumala 15 let – a na základě pozorování stovek setkání hadů s lidmi přišla s hypotézou: strach z hadů máme zakódovaný v genech. Proč? Protože v dobách, kdy se ze zvířat stávaly lidské bytosti, neexistovali nebezpečnější tvorové než hadi. Možná jde dokonce o reakci z dob, kdy vznikali první savci – Isbellová tomu věří. Protože v těch časech už dinosauři vyhynuli a mezi savci nebezpeční predátoři neexistovali, představovali hadi největší riziko.

První savci si museli před nebezpečnými dravci vyvinout nějakou obranu. Bud být rychlejší než hadi, nebo silnější, případně vymyslet nějaký jiný trik. První primáti v tomto souboji vsadili na informace. Žili v prostředí savan, kde se dal had docela dobře zpozorovat – a tak se evolučně vyplatilo mít co nejlepší a nejcitlivější zrak.

Jak odhalit neviditelné

Jenže hada není snadné spatřit – má maskování, je poměrně drobný. A tak se oko primátů přizpůsobilo: získalo schopnost vidět v barvách; díky tomu mohli naši prapředkové uvidět i maskovaného hada. Hodně pomohlo také vnímání hloubky prostoru, oči vepředu a také citlivost na pohyb.

Všechny tyto úpravy přinesly mnoho vedlejších účinků: části mozku, které se musely pro tento účel zvětšit a vyvinout, totiž slouží také k sociálním interakcím anebo schopnosti uchopovat předměty. Důkazem pro tuto teorie může být například to, že primáti, kteří žijí v místech bez hadů, mají velmi špatný zrak – klasickou ukázkou je Madagaskar.

Jak vědí všichni, kdo se o evoluci trošku zajímají, tenhle boj se nedá vyhrát – druhá strana na evoluční úspěch té první vždy nějak zareaguje. Podle biologů si právě tehdy hadi vyvinuli jed – až do té doby lovili kořist pomocí škrcení.

Lidský detektor hadů

Podle řady vědeckých studií si lidé všimnou hada, ještě než ho vědomě zaregistrují. Když psychologové testovali rychlost reakcí na různá potenciálně nebezpečná zvířata, tak hadi v tomto srovnání jednoznačně zvítězili. Právě proto, že hadi historicky představovali pro člověka a jeho předchůdce největší riziko.

Velmi zajímavým způsobem potvrdili teorii o hadech také neurobiologové. Letos publikoval japonsko-brazilský tým studii, v níž tvrdí, že u primátů objevil neurony speciálně uzpůsobené objevení a rozeznání hadů…