Dočkáme se oživení mamuta? Vědci mají návod

Mamuty máme spojené s dobou ledovou, a to nejen s tímto opakujícím se údobím v dějinách Země, nýbrž i stejnojmennou sérií animovaných filmů. Ta před patnácti lety představila postavu Mannyho, bručounského mamuta, který spustil novou vlnu zájmu o tato pravěká zvířata. Ta brázdila chladnější části naší planety už před téměř pěti miliony lety, poslední skupinky mamutů jsou aktuálně datovány do druhého tisíciletí před naším letopočtem. Je téměř neuvěřitelné, že tito monstrózní tvorové přežili i konec zatím posledního glaciálu před zhruba patnácti tisíci lety, dnes na ně však už nenarazíme. A právě to se pokouší změnit vědci prostřednictvím nejmodernějších metod.

Ambiciózní cíl

Oblíbený spisovatel Ben Mezrich se ve své nejnovější knize s názvem „Woolly: The True Story Of The Quest To Revive One Of History’s Most Iconic Extinct Species“ vydal společně s týmem vědců do sibiřské stepi, aby prozkoumal možnosti oživení mamuta srstnatého. Zní to jako myšlenka z Jurského parku, ovšem moderní genetika by mohla něco takového umožnit. „Projekt mamut srstnatý“, jak se tahle snaha oficiálně jmenuje, by do dvou let měla přinést jasné výsledky – živého mamuta.

To alespoň tvrdí George Church, harvardský odborník na genetiku a vedoucí výzkumného projektu. Cílem je vytvořit hybridní embryo, které bude vycházet z dnešního slona indického, ale jeho DNA bude pozměněna tak, aby obsahovala rysy mamuta. To znamená třeba menší uši, více podkožního tuku, dlouhé chlupy a další vlastnosti podporující adaptaci na chladné prostředí. Všechny genetické rozdíly mezi slonem a mamutem ještě nebyly přesně popsány, právě na tom tým z projektu především pracuje. Technologie proměny DNA má název CRISPR a jak si asi dokážete představit, je stejně vědecky fascinující na jedné straně jako eticky sporná na straně druhé.

Nejasná etika

O jaké etice se bavíme? „Mamut nebyl pouze souborem genů, nýbrž sociálním zvířetem stejně jako dnešní slon indický. Jak bude takový mamut slony přijat?“, ptá se Matthew Cobb z University of Manchester. Church však argumentuje, že se nejedná o pouhý rozmar, nýbrž oživení mamuta může pomoci v boji proti globálnímu oteplování – mamuti totiž přehrabováním sněhu umožňují chladnému vzduchu, aby zabránil oteplování půdy. A naopak v létě mamuti příležitostně vyvraceli stromy, a tak pomáhali trávě a dalším rostlinám v růstu. Svého času byli velmi podstatnou součástí ekosystému a jejich „práce“ by se hodila i dnes.

Další problém by ale mohl nastat v odnošení takového embrya. Vědci nechtějí riskovat zdraví slonice, zástupkyně ohroženého druhu, a tak by rádi použili umělou dělohu. Jenže tato technologie nemusí být ještě další dekádu k dispozici. Zatím se umělé dělohy testují na myších embryích a ještě je potřeba udělat velký kus práce. A co teprve s takovým slonem! Oživení mamuta kvůli těmto obtížím vypadá přece jen vzdáleněji, než si vědci z projektu chtějí přiznat. Alespoň máme více času na přemýšlení, kde takové hry s přírodou mohou skončit…

Text: MS