Byl objeven nový druh elektrického úhoře. Může do vás pustit až 860 voltů
Nově objevený elektrický úhoř je považován za nejsilnější generátor bioelektřiny. K čemu taková síla je?
Stále neprobádaný amazonský deštný prales vydal nové tajemství. Vědci z Národního muzea přírodní historie ve Washingtonu identifikovali dva dosud neznámé druhy elektrických úhořů. Nový objev způsobil mezi odborníky velké pozdvižení. Jeden z úhořů, Electrophorus voltai, je totiž schopen vyrobit elektrický výboj o síle až 860 voltů. „Tyto ryby dorůstají sedmi až osmi stop (až 2,4 m, pozn. red.). Jsou opravdu nápadné. Pokud po 250 letech vědeckého průzkumu můžeme objevit novou, osm stop dlouhou rybu, dokážete si představit, co všechno můžete v této oblasti ještě objevit?“ uvedl v tiskové zprávě zoolog David de Santana.
Neprobádaný prales
De Santana tím reagoval na objev švédského přírodovědce Carla Linného, který elektrické úhoře jako první před 250 lety popsal a dal jim také druhový název Electrophorus electricus (paúhoř elektrický). Podle vědců je takový nález důkazem neuvěřitelné rozmanitosti amazonského deštného pralesa, jehož skrytá místa zůstávají vědě z velké části stále neznámá. Proto je důležité ohrožená stanoviště chránit před odlesňováním, těžbou dřeva a ničivými požáry.
Zoolog David de Santana je přesvědčen, že neprostupný prales skrývá obrovské množství dosud neobjevených druhů. Jejich objevení by mohlo lidstvo přivést na stopu novým lékům nebo k technologické inovaci. Ostatně dřívější objevení elektrického úhoře inspirovalo vědce ke konstrukci první elektrické baterie (1799). Po celá staletí se přitom věřilo, že v celém regionu žije pouze jediný druh elektrického úhoře. Tohle tvrzení bylo ale nyní definitivně vyvráceno.
Nejsilnější generátor bioelektřiny
David de Santana se v rámci výzkumné expedice rozhodl těmto jedinečným tvorům lépe porozumět. Postupně mapoval jejich výskyt v odlehlých končinách Jižní Ameriky včetně Brazílie, Surinamu a Guyany. Mezi shromážděnými vzorky z různých koutů regionu nacházeli badatelé pouze malé rozdíly. Pozdější výzkum se zaměřil na DNA, analýzu struktury těla a kostí úhořů. Podrobnější analýze bylo podrobeno 107 vzorků. Až pečlivé zkoumání odhalilo dva nové druhy elektrických úhořů. Výzkumníci rozpoznali celkem tři geneticky oddělené skupiny s odlišným místem výskytu. K dříve známému Electrophorus electricus nyní přibyl Electrophorus varii a Electrophorus voltai. Electricus žije nejdále na sever, zejména v Guyaně a Surinamu. Výskyt varii byl nejčastěji zaznamenám podél nížinné Amazonské pánve a druhu voltai se zase daří v horách Brazílie. Mimo nových druhů výzkum odhalil ohromující skutečnost: Electrophorus voltai je schopen vyvinout napětí až 860 voltů. To je o poznání víc než u dosud známého elektrického úhoře, u něhož byl zaznamenán výboj až 650 voltů. Objevený druh voltai se tak stal nejsilnějším známým generátorem bioelektřiny.
Elektrickou silou k přežití
Všechny pochopitelně zajímá, z jakého důvodu disponuje elektrický úhoř takovou silou. I na to mají vědci hypotézu. Tyto ryby používají své šokové taktiky z různých důvodů, jako je lovení kořisti, sebeobrana, orientace a komunikace. Elektřinu přitom vyrábějí pomocí tří specializovaných orgánů, které mohou emitovat elektrický výboj různé síly. Díky této schopnosti úhoři používají různou sílu výboje k určitému účelu (neplýtvají). Dle předpokladů se druh voltai přizpůsobil svému životnímu prostředí v horských podmínkách, kde mají tamní vody sníženou vodivost. Jinými slovy – výrazně slabý výboj by rybě v takovém prostředí k přežití zřejmě nestačil.
Električtí úhoři se mimo jiné liší i tvarem lebky a strukturou těla. Například electricus a voltai mají snížené lebky, což jim pravděpodobně dává výhodu při objevování potravy nebo plavání v rychle tekoucích proudech. Tyto odlišnosti jsou však natolik malé, že je lze pouhým okem jen stěží rozpoznat. Podle de Santany a jeho týmu se rozdílné druhy elektrických úhořů začaly vyvíjet ze společného předka asi před 7,1 miliony let.
Text: Petr Smejkal