Anketa Pavouk roku zná svého vítěze. Dost možná žije s vámi doma

Máme ho doma?

Ačkoli jsou pavouci u části populace velmi neoblíbení, přesto se vyhlašuje Pavouk roku. U Zlatého slavíka jsou v porotě pěvci a muzikanti, u této ankety arachnologové. Pro letošek pomyslnou „zlatou pavučinku“ získal druh, který je v naší přírodě, ale i obydlích, poměrně běžný, a pravděpodobně se s ním už většina lidí potkala. Křižáci obecně velké nadšení u lidí nevzbuzují a mít je doma pro mnohé není zrovna výhrou. Na otázku "Kde ho najdeme?" odpovídá Milan Řezáč v časopise Živa: „Křižák podkorní se vedle Evropy vyskytuje v celé palearktické oblasti, včetně severní Afriky.V České republice žije hojně na celém území (kromě hor). Jeho přirozenými biotopy jsou světlé lesy nebo skalnatá území. Sítě si staví na kmenech stromů i na skalních stěnách, vždy poblíž míst, kde odchlípnutá kůra nebo skalní spára poskytuje prostor pro úkryt.

Mnohem častěji se s ním však máme možnost setkat na synantropních biotopech vesnic i velkých měst. S oblibou si staví sítě na zdech nebo na dřevěných konstrukcích, hojný bývá na dřevěných plotech.“ Takže pokud uvidíte typickou pravidelnou křižákovu pavučinu například na pergole či plotu, vězte, že máte co do činění s letošním vítězem o pavouka roku.

Předvídavost Carla Alexandera Clerka

Dnes už nikomu nepřijde divné binomické, tedy dvouslovné názvosloví. V případě křižáka podkorního (Nuctenea umbratica) je zajímavý samotný jeho název. Druh popsal roku 1757 švédský arachnolog Carl Alexander Clerk (1709 – 1765) v knize Pavouci Švédska (Svenska spindlar). Dvouslovné názvosloví je „oficiálně“ uznáváno od roku 1758. Tehdy totiž vyšlo 10 vydání Systema Naturae od „otce zoologického názvosloví"Carla Linného, jež je brána jako formální hranice psaní dvounázvových (rodový a druhový) jmen rostlin a živočichů. Takže Clerk vlastně předběhl dobu.

Jsou křižáci nebezpeční?

Pokud vás tento druh kousne a opravdu velmi výjimečně vyvolá drobné zdravotní komplikace (jedná se o jedovatý druh), tak je jasné, že vás kousla samička, protože samci redukované jedové žlázy. Samotné sítě lapají komáry, takže není od věci si křižáky spíše hýčkat, než jim sítě ničit. Ostatně oni si je poměrně často a pravidelně ničí sami prostě jen tím, že je sežerou.

Text: Topi Pigula