Pád Konstantinopole umožnil Osmanům ovládnout velkou část Evropy

Před rokem 1300 byli Osmané jen malý kočovný kmen bojovníků pocházející ze středního Turecka. Stejně jako jejich sousedé Turci byli i Osmané vyznavači islámu – náboženství, které se od sedmého století našeho letopočtu jako tlaková vlna šířilo na všechny strany ze svého epicentra na Arabském poloostrově. Vzestup Osmanů sledujte v dokumentární sérii Osmané proti křesťanům na Prima ZOOM.

Cílem je Konstantinopol

Osmané udělali chytrý krok v tom, že opustili teritorium ovládané Turky a přesunuli se mírně vzhůru na severozápad, kde byl slabší nepřítel – východořímští Byzantinci. Obsadili část východořímského území a v roce 1299 vyhlásili v Anatolii vlastní Osmanské království. Za necelých 100 let Osmané dobyli většinu pevninského Turecka a Řecka a velkou část Balkánu. V tom jim vydatně pomáhaly sváry na byzantském trůnu. V 15. století pak obklíčili hlavní město Byzance Konstantinopol.

Zde se setkávaly všechny cesty koření, solné cesty, obchodní cesty i královské trasy vedoucí z Asie, a Blízkého a Středního Východu na Západ. Zřejmě nejvěhlasnějším zachovaným odkazem slávy Byzance byl chrám Hagia Sofia, jinak také Chrám Boží moudrosti, korunní klenot byzantské architektury. Chrám byl postaven v 6. století za vlády císaře Justiniána, který vyzval svého architekta, aby nebral v úvahu náklady.

Na jaře 1453 stanula osmanská armáda čítající 100 000 vojáků pod vedením tehdy teprve jedenadvacetiletého sultána Mehmeda II. u bran města. Nebylo to poprvé, co Osmané město obléhali. Pokusili se o to už v roce 1422, ale byli odraženi. O 30 let později svět pokročil a Osmané pronikli tak daleko, že se Konstantinopol stala malým ostrůvkem obklopeným ze všech stran nepřáteli. Po obléhání trvajícím téměř dva měsíce osmanské síly objevily v nedostatečně obsazených hradbách nehájenou branku a vpadly do města.

Poslední byzantský císař Konstantin XI., který reprezentoval 1500 let trvající tradici císařů Římské říše, vjel se svými rytíři do davu útočících janičářů a už ho nikdo nikdy nespatřil. Pád Konstantinopole sice těžce otřásl západní Evropou, ale zároveň ukázal, jak je křesťanský svět nejednotný a neschopný akce. Konstantin po dlouhé měsíce marně získával podporu u jednotlivých evropských dvorů i papeže v Římě. Na pomoc Byzanci ale dorazilo jen 700 Janovanů, galéry Benátčanů se opozdily a dorazily až po bitvě. Městské hradby o délce přes 20 km tak bránilo jen asi 7000 mužů, z toho bylo 2000 cizinců.

Hned po dobytí Konstantinopole si Mehmed II. přidělil titul Kayser-i-Rûm, doslova Cézar Římanů. Přijetím tohoto titulu se stal římským císařem, vládcem Východu a Západu. Z Konstantinopole se stal Istanbul a Hagia Sofia se změnila na mešitu.

Zlatý věk začíná

Za necelých 70 let od dobytí Konstantinopole si říše podrobila Egypt a severní Alžírsko a sahala od Iráku po Maďarsko. Do svého zlatého věku vplula pod vedením jednoho z nejvýznamnějších sultánů, jakého kdy Osmané poznali. Byl jím Sulejman I. Tento v pořadí desátý sultán Osmanské říše se chystal pod praporem proroka Mohameda vybudovat nejvěhlasnější civilizaci – chtěl sjednotit Východ a Západ do jednoho velkolepého osmanského chalífátu.

(mih)