Američané hledali Hitlera po válce až v Antarktidě, jeho smrti nevěřili. Mohl válku přežít?

Už přes 70 let oficiálně předpokládáme, že vůdce nacistické třetí říše Adolf Hitler a jeho žena Eva Braunová spáchali 30. dubna 1945 v bunkru uprostřed obleženého Berlína sebevraždu. To je ale informace, kterou zastánci konspiračních teorií pokládají za zcela mylnou. Podle nich britskou zprávu o Hitlerově smrti sepsal odborník na středověk a fragment údajné Hitlerovy lebky vlastněný Rusy patří ve skutečnosti 40leté ženě. Hitler a Braunová měli uniknout z Berlína a strávit zbytek života neznámo kde, možná na tajné nacistické základně v Antarktidě.

Mohl Hitler válku přežít?

Americká FBI zprávě o Hitlerově smrti nikdy nevěřila a ještě několik let po skončení války pracovala s předpokladem, že z Berlína unikl a je stále na živu. Zabývala se desítkami hlášení o jeho domnělém pohybu a sestavila také několik portrétů, které měly pomoci s jeho identifikací.

V roce 1968, tedy 23 let po ohlášení Hitlerovy smrti v německém rozhlase, Sovětský svaz přiznal, že po celou tu dobu měl jeho ostatky. Rusové je spolu s ostatky Evy Braunové měli vyzvednout poblíž Hitlerova bunkru hned v roce 1945. Tvrdili, že při pitvě provedené v utajení se potvrdila shoda mezi čelistí a Hitlerovými zubařskými záznamy. A ve fragmentu lebky byl průstřel, což potvrdilo jako příčinu smrti sebevraždu. Proč ale Sověti objev obou těl nehlásili už v roce 1945? Stalin celou dobu tvrdil, že Hitler s Braunovou utekli a o existenci ohořelých ostatků se nedozvěděli ani Američané.

Toto oznámení Rusků na dalších 40 let ukončilo spekulace tom, jestli mohl Hitler válku přežít. Téma se ale znovu otevřelo v roce 2009, když jeden americký patolog provedl testy DNA z fragmentu lebky, který měli Rusové. Výsledky byly šokující – lebka patřila neznámé 40leté ženě. Tento objev vrhl pochybnosti na to, jestli něco z ostatků, které Rusové mají, vůbec patří Hitlerovi. Rusové následně odmítli komukoliv poskytnout k těmto ostatkům přístup.

Zpráva profesora středověkých dějin

O smrti Adolfa Hitlera pojednává zpráva britských zpravodajských služeb sepsaná majorem Hughem Trevor-Roperem, profesorem středověkých dějin, který za války dešifroval německé zprávy. Proč by ale nechal někdo profesora historie, který neměl žádnou zkušenost s detektivní prací a s výslechy, napsat konečnou zprávu o smrti zločince? Bez těla ovšem bylo celé vyšetřování velmi obtížné – v podstatě jediným zdrojem informací jsou výslechy lidí z Hitlerova okolí.

Trevor-Roperova hlášení vycházela z výpovědí, které získali sovětští vyšetřovatelé – z výpovědí, které později svědci odvolali. Němečtí vysoce postavení vězni, kteří v bunkru pracovali, sovětským vyšetřovatelům zřejmě lhali. Přinejmenším nikdo z nich neviděl Hitlera a Braunovou odcházet do soukromé části bunkru ani neviděl jejich mrtvá těla. Viděli jen, jak jsou ven vynášena dvě těla, ale komu patřila, není jisté. Hitler se měl nejprve střelit do hlavy, Eva Braunová si zřejmě vzala cyankáli. Jejich těla pak na zahradě polili 50 litry benzínu a zapálili. Potud oficiální historie.

Ale pokud mají zastánci konspiračních teorií pravdu, podařilo se Adolfu Hitlerovi a Evě Braunové z bunkru uniknout – mimo jiné i proto, že je v posledních válečných dnech měli nahradit dvojníci. To oni byli nakonec zavražděni a jejich těl se Němci zbavili. Podle této teorie bychom měli uvěřit, že tuto odvážnou záměnu vymyslel Hitlerův osobní tajemník Martin Bormann. Chtěl, aby jeho milovaný vůdce žil i po válce. A jak to nejlépe udělat? Jednoduše tak, že Hitlera a Braunovou nechá zemřít způsobem, který už nikdo nikdy zpochybní.

Směr Antarktida

Jestliže Hitler nezemřel v Berlíně, kam se poděl? Po válce se Hitlerovým možným útěkem živily všechny bulvární plátky v Americe a Británii. Kolovaly dokonce informace o tom, že se ukrývá na Antarktidě. Tuto těžko uvěřitelnou teorii podporuje nekonformní vojenský historik Douglas Dietrich, podle nějž nacisté postavili na jižním pólu tajnou kolonii. Mělo tam vzniknout zázemí až pro 200 000 lidí včetně nemocnic a továren.

Směrem k Antarktidě vyslali nacisté svůj tým už v roce 1938. Cílem údajně bylo prozkoumat, zda by vybudování takové základny bylo možné. O takové základně se zmínil v roce 1943 i velkoadmirál Karl Dönitz, velitel německé ponorkové flotily, když prý mluvil o neproniknutelné pevnosti v jiné části světa, kterou podle něj vybudovali pro Hitlera. Zastánci konspiračních teorií připomínají, že v červnu 1945 vykonaly v Argentině zastávku dvě německé ponorky údajně právě cestou na nejjižnější kontinent.

Je to ale ještě složitější. Podle amerických dokumentů odtajněných v 90. letech armáda USA zprávám o nacistické základně poblíž jižního pólu věřila a v roce 1946 vyslala na jih válečnou flotilu včetně letadlové lodi a 33 letadel. Přestože oficiálně bylo cílem operace Highjump vybudovat antarktickou základnu Malá Amerika IV., množství nasazených sil (4700 mužů, 13 lodí) dává tušit něco jiného...

(mih)