Znáte někoho, kdo zbytečně sprostě nadává? Třeba je jen nemocný
Koprolálie je nemoc, která postiženého jedince sociálně handicapuje. Nadává. Sprostě a nevypočitatelně.
Vykřikování neslušných, sprostých, vulgárních, až urážlivých výrazů na veřejnosti je, decentně řečeno, nespolečenské. Jenže může jít i o nemoc.
Nejprve úkrok stranou: koprolit je zkamenělý výkal, tedy, dámy prominou, zkamenělé hovno. Z něčeho podobného mají radost paleontologové. Pojem kopros pochází z řečtiny, kde znamená výkal. Slovo laló naproti tomu znamená já mluvím, já říkám. Když někdo mluví sprostě, tak mu, obrazně řečeno, padají z úst výkaly. Dáme-li tato dvě řecká slova dohromady, vznikne nám odborný název nemoci – koprolálie. Prostě nadávky. Vulgární a sprosté.
Nemocný, který nadává
Koprolálií trpí mimo jiné malé procento lidí postižených Touretteovým syndromem. Podle odhadů je koprolálie typická pro 14–30 procent pacientů s touto chorobou. Zajímavé je, že se koprolálie častěji vyskytuje u chlapců než u dívek. Postižený obscénní výrazy říkat nechce, „vypadnou z něj“ samovolně a jemu samotnému to je nepříjemné. Je to podobné jako s tikem, který může působit společenské komplikace. Jenže zatímco tik moc ovládat nejde, v případě vulgarit pomůcka existuje – postižený si je může říkat alespoň v duchu.
Nevychovanec není koprolál
Bylo by až příliš jednoduché svést naše neurvalé a nevhodné chování na nemoc, kterou okolí musí tolerovat. Asi každý čas od času zakleje, někdy k tomu stačí sledovat televizní zpravodajství. U Tourettova syndromu bývají vykřikovány vulgarismy jednoslovné a nejsou podbarveny emočně, tedy člověk je nevykřikuje na základě nějakého „vykolejení“, úleku nebo radikálního naštvání.
Některá sprostá slova se stala zejména u mládeže natolik frekventovaná, že to občas vypadá, že co pubescent, to koprolál. Nicméně není možné ani náznakem předpokládat, že by byl Tourettův syndrom natolik rozšířen.
Zanadáváme si čas od času všichni. Ulevíme si. Ale jak praví staré, léty ověřené přísloví: všeho s mírou. V současné době, ať už se bavíme o politické scéně, nebo anonymitě sociálních sítí, to vypadá, jako by se povolila pravidla sprosťáctví, slušné vychování dostalo stopku na úkol vulgarit a nadávek. A tolik nemocných mezi sebou nemáme.
Text: Topi Pigula