Animace posledního dne v Pompejích. Zažijte katastrofu v bezpečí a přitom na vlastní oči

Psal se 24. srpen roku 79 našeho letopočtu a nic nenasvědčovalo tomu, že by horký letní den měl být jiný než včerejší a už vůbec ne, že by měl být dnem posledním. Obchodníci si chystali další dávky datlí a oliv na brzce ranní trh, kde už mezi prvními vystavovali své úlovky rybáři.

Bohatá historie bohatého města

Samotné Pompeje byly založeny už v 7. století př. n. l. kmenem Osků sídlícím v ústí řeky Sarno. Díky tomu, že tudy proudilo zboží jak řecké, tak i fénické, měli jeho obyvatelé poměrně bohatý výběr všeho možného – od látek a vonných olejů po víno, kovové náčiní i skleněné ozdoby a šperky. Ostatně jako každé přístavní město bohatly Pompeje právě z obchodu a asi nikoho nepřekvapí, že v domech neřesti se úspěšně živily kněžky lásky. Svou stopu tady nenechali jen mořeplavci féniční, ale i dodnes příliš nepoznaná kultura Etrusků.

Krátká historická paměť

Pompejci by měli vědět, co Vesuv tyčící se nad městem dokáže, protože více než polovina jejich města byla 5. února 62 zničena silným zemětřesením, a přestože průběžně ze sopky unikaly vulkanické plyny, považovali mnozí obyvatelé sopku buď za vyhaslou, nebo vyhasínající. Ani tak varovné signály, jako vyschnutí studní dané rozpraskáním zemské kůry nebo čím dál silnější otřesy nevyvolaly vlnu útěků z ohrožené oblasti. Když došlo k erupci a následnému spadu popela a pyroklastické vlně, bylo už pozdě. Svým životem zaplatil za svou zvědavost i přírodovědec Plinius starší, autor význačného díla Historia naturalis. Chtěl sledovat průběh katastrofy na vlastní oči a zřejmě se zadusil oxidem uhelnatým.

Text: Topi Pigula

Než tisíce slov lépe pomůže pochopit onen den D animace, kterou nechalo vypracovat Melbourne Museum.