Stockholmská krvavá lázeň: Dánský král zmasakroval 600 odpůrců, jeho podlost se mu tvrdě vymstila

V roce 1520 to podle Budilových Dějin Skandinávie vypadalo, že v severské oblasti bude konečně chvíli panovat mír. Kalmarská unie, tedy spojenectví Království dánského, norského a švédského pod jediným vládcem, dánským králem Kristiánem II., se po dlouhých letech jevila jako jednotná. Část švédské šlechty, která se proti králi vzbouřila, se Kristiánovi sice nepovedlo udolat na bojišti, vše podstatné však dořešil diplomaticky a vzniklou dohodu z roku 1519 měla přesně o rok později posvětit Kristiánova oficiální korunovace přímo ve Stockholmu.

Tak se také 4. listopadu 1520 stalo. Následovaly tři dny bujarého veselí a slavností, které však završil banket, který všem smazal úsměv z tváří. Bývalí povstalci sice Kristiánovo pozvání přijali bez obav, neboť jim dohoda zaručovala imunitu, jenže se přepočítali v tom, kam až je král ve své krutosti ochoten zajít.

Králova zrada

Když se v síni stockholmského královského hradu zavřely dveře, k nimiž se postavili gardisté, všechno veselí obratem utichlo. Hosté z řad bývalých povstalců museli podstoupit výslech vedený arcibiskupem Tollem, který stál v čele švédských příznivců unie a povstalci jej v minulosti věznili. A obvinění? Kacířství, jež údajně prokázali, když nerespektovali církevní práva a moc.

Samozřejmě je nakonec shledali vinnými a odevzdali králi. Bývalí povstalci Kristiánovi samozřejmě připomněli uzavřenou dohodu, která jim zaručovala milost, král ale jen rozhodil rukama s vysvětlením, že usvědčené kacíře omilostnit nemůže, protože by se sám vzepřel Boží vůli.

Spálili i exhumované ostatky

8. listopadu 1520 začalo okolo poledne na náměstí Stortorget krveprolití, které trvalo celé dva dny. Zajatce katovi Jürgenu Homutovi vodili podle důležitosti jejich sociálního statusu. Jako první o hlavu přišli dva biskupové, pak radní a rytíři, následovali stockholmští starostové, městští radní a nakonec běžní měšťané. Další den si pro některé údajné kacíře, na něž se arcibiskupovo obvinění vztahovalo, došli gardisté až domů.

Holiče Lambrekta vytáhly stráže přímo z jeho krámu a nechaly tam šokovaného zákazníka s půlkou tváře ještě pokrytou strništěm. Lasse Hass při pohledu na dění na náměstí hlasitě plakal, a tak byl rovněž popraven. Sluhy šlechticů stáhli z koní a oběsili je i s ostruhami. Domovy popravených mužů vojáci vyrabovali před zraky jejich plačících žen a dětí.

Ulice Starého Města se zbarvily krví. Mrtvoly nechali na náměstí pro výstrahu ležet celé tři dny. Pak je odvezli za město, do Södelmalmu, a tam je spálili na hranici. Podle některých historických pramenů si královi muži dokonce dali tu práci, že exhumovali ostatky mrtvého povstaleckého vůdce Stena Stura a spálili je na téže hranici s ostatními. Jeho manželku, která se po jeho smrti ujala vlády nad vzbouřenci, sice ušetřili, donutili ji ale vše sledovat. Následně ji s dalšími přeživšími uvěznili.

Zastrašení se nepovedlo

Král Kristián se sice krveprolití na náměstí Stortorget osobně nezúčastnil, přesto mu ale celkem právem přineslo přídomek Tyran. Během dvou dní ve Stockholmu krutě zemřelo celkem 82 lidí, to ale není nic proti tomu, co následovalo; popravy se později konaly i ve Finsku a pokračovaly také během královy zpáteční cesty přes jižní Švédsko. Celkem se počet obětí jeho pomsty na povstalcích odhaduje na 600.

Přestože to chvíli vypadalo, že se mu zastrašovací strategie vyplatí, nakonec se mu stockholmská krvavá lázeň přece jen vymstila. Rozptýlené zbytky švédského národního hnutí odporu našly totiž právě v tu chvíli vůdce: Gustav Vasa, který přišel při událostech z 8. a 9. listopadu o otce i švagra a jehož maminka, babička i sestry nakonec zemřely v dánském vězení, svoji nenávist ke králi nakonec přetavil v úspěšnou revoluci.

Gustav Vasa's Parade Helmet, 1540. Livrustkammaren (Royal Armoury) in Royal Palace, Sweden.
Gustav Vasa (1496- 1560) was king of Sweden from 1523 until his death. Helmet is part of King’s only preserved ceremonial armour. It was made in Germany, probably in Augsburg or Nuremberg. pic.twitter.com/jVeDCZa4fe

— Archaeo - Histories (@archeohistories) August 8, 2021

Když se v lednu 1521 objevily zkazky o další králově trestné výpravě, tentokrát z Dánska, začali se k Vasovi přidávat rolníci, horníci a další lidé a nakonec dostal pomoc i z Lübecku – muže, lodě i peníze. Spolu se svými muži potom vyhnal ze země arcibiskupa Tolleho, kterého zde Kristián nechal pod svým dozorem vládnout, a v červnu roku 1523 Gustava Vasu sněm zvolil švédským králem, což znamenalo konec Kalmarské unie.

Proti Kristiánovi se brzy nato postavili i v Norsku a Dánsku a králi nezbylo, než zemi na čas opustit. Země se ujal jeho strýc Frederik I. a ačkoli se Kristián pokusil vládu nad Norskem získat zpět, už se mu to nikdy nepovedlo. Nakonec ho v rodném Dánsku zatkli a na dlouho uvěznili ve velmi tvrdých podmínkách. Z těch ho dostal až Kristián III., který ho přesunul do snesitelnějšího zámku Kalundborg, v němž nakonec i dožil.

ZDROJ:Dějiny Skandinávie, Ivo T. Budil