Nová studie změnila vědecké představy o Vikinzích

Vikingové ve studii Nature

Kdybychom měli do slov vtělit naši představu o Vikinzích, určitě by tam figurovali muži s blond vlasy na dračích lodích, urostlí, plaví a stateční. Válečníci, kteří 8. června 793 zmasakrovali zbožné mnichy a vyplenili klášter v Lindisfarne, asi nebyli malí a zbabělí. Základní představa o bojovnících v rohatých přilbách, která vychází jak z filmů, tak z faktu, že Evropu přijížděli plenit ze skandinávského severu, teď ale byla do jisté míry zbořena. Studie publikovaná v prestižním vědeckém magazínu Nature totiž porovnala genomy 442 Vikingů z mnoha míst Evropy a Grónska a výsledky leckoho překvapily.

Zlatý věk Vikingů

Vikinská expanze nejsilněji probíhala mezi lety 750 a 1050 a zanechala ve světových dějinách nesmazatelnou stopu. Studie Population genomics of the Viking world mimo jiné udává: „Pozorujeme genetickou strukturu ve Skandinávii s rozmanitými hotspoty na jihu a omezeným tokem genů ve Skandinávii. Nacházíme důkazy o velkém přílivu dánských předků do Anglie, švédském přílivu do Baltu a norském do Irska, Islandu a Grónska. Kromě toho vidíme, že do Skandinávie vstupuje během vikinského věku značný původ z jiných evropských zemí. Naše starodávná analýza DNA také odhalila, že vikinská expedice zahrnovala blízké členy rodiny. Při srovnání s moderními populacemi jsme zjistili, že lokusy (části DNA, pozn. redakce) spojené s pigmentací prošly během minulého tisíciletí silnou populační diferenciací... Dospěli jsme k závěru, že vikinská diaspora byla charakterizována značným transregionálním zapojením: odlišné populace ovlivnily genomický make-up různých regionů Evropy a Skandinávie zažila zvýšený kontakt se zbytkem kontinentu.“

Genetická směska

V zásadě se dá říct, že Vikingy spojoval a definoval životní styl – a nikoliv etnicita. Podíváme-li se na to jiným úhlem pohledu, Češi, kteří jsou podle genetických výzkumů Slované jen z jedné třetiny, se za „jednolitou společnost“ považují díky tomu, že žijí dlouhodobě ve stejném čase na stejném místě. Tedy díky historii a osídlení. Čistou etnicitou mohou disponovat ostrovní populace, které dlouhodobě nepřišly do styku se sousedy, přičemž za „ostrovní“ lze považovat i populace oddělené geografickou překážkou (horstvem). Nemusí jít vždy o ostrov ve smyslu pevniny kolem dokola obklopené vodou. Dokonce i ona rohatá přilba, tak charakteristická pro zobrazování Vikingů, je z hlediska historie mýtem.

Vikinské hroby pro Pikty

Piktové (neboli „skotští“ divoši) byli pro Římskou říši natolik velkým nebezpečím, že je v terénu dodnes vidět obranná Hadriánova zeď, která měla jasně oddělovat disciplinovaný Řím od „nezvladatelných“ Piktů. Zajímavé ovšem je, že se ve vikinských hrobech nalezla i piktská těla, což ukazuje na to, že pochovaný člověk nemusel být „etnický“ Viking. Zřejmě stačilo, aby se cítil být jedním z nich. Je to podobné, jako když se bělochovi, jenž odmala žil u Indiánů (např. zajat jako dítě), v dospělosti dostalo indiánského pohřbu.

Mezinárodní tým vědců ve studii publikované v časopise Nature uvádí nálezy z jejich šestileté studie 442 lidských ostatků z pohřebišť, která se datují od doby bronzové (2400 př. n. l.) do raného novověku (1600 n. l.) Při srovnání genetického materiálu těchto starodávných vzorků s 3 855 současnými jedinci z regionů, jako je Velká Británie, Dánsko a Švédsko, a s údaji od 1 118 starověkých jedinců, objevili vědci více smíchání genetického materiálu, než si původně představovali. Eske Willerslev, vedoucí výzkumu a ředitel GeoGenetics Center The Lundbeck Foundation na univerzitě v Kodani, ve svém prohlášení uvedl: „Máme tento obraz (skandinávských, pozn. red.) Vikingů, kteří se navzájem mísí, obchodují a bojují s králi po celé Evropě, protože to vidíme v televizi a čteme v knihách. Ovšem geneticky jsme poprvé ukázali, že takový svět to nebyl.“