Pět nejvýznamnějších letů vzducholodí: tragédie lehčí než vzduch

Cesty vzducholodí, které odstartovaly i ukončily epochu strojů lehčích než vzduch.

Cesta Henriho Giffarda

Pionýrské teoretické úvahy o cestování vzducholoděmi se objevily už v roce 1670, tedy více než sto let před prvním vzletem balónu bratří Montgolfierů, a jejich autorem byl jezuitský kněz Francesco Lana de Terzi, občas přezdívaný „otec aeronautiky“. Mnozí ho následovali, přesto si lidstvo muselo na první reálný let počkat až do roku 1852. Tehdy francouzský konstruktér Henri Giffard sestrojil lehkým parním strojem poháněnou řiditelnou vzducholoď a za tři hodiny s ní absolvoval sedmadvacetikilometrovou plavbu z pařížského hipodromu do městečka Trappes. Jeho čtyřiačtyřicet metrů dlouhé plavidlo bylo malým zázrakem, ale přesto mělo nevýhodu. Zvládalo pouze bezvětří. Silnější poryv ho unášel pryč...

Zeppelinova polární výprava

Největším průkopníkem vzduchoplachtění se stal německý hrabě a vynálezce Ferdinand von Zeppelin, který svou první, hliníkem vyztuženou loď LZ 1 začal stavět v roce 1899. Bylo mu tehdy jedenašedesát let. V podstatě každý jeho let byl nějakým způsobem památný a přepisující dějiny vzduchoplavby. Jedna z jeho poutí byla unikátní. Zúčastnil se jí LZ 127 Graf Zeppelin, nejúspěšnější a nejznámější stroj z éry vzducholodí, který za devět let své existence nalétal 17 177 letových hodin a 1 700 000 kilometrů.

Výlet v roce 1931 na severní pól, kam se před ním vydal už Umberto Nobile se vzducholodí Norge, byl víc než jenom pouhá další plavba. Jednalo se o experiment a zároveň významnou kartografickou a meteorologickou misi, jež měla pomoci při zmapování severního pólu a přilehlých arktických končin. Z tohoto důvodu byla také vzducholoď vybavena dvěma devítičočkovými kamerami, jejichž zásluhou je výprava zachycena v podobě dokumentárního snímku.

Ledové peklo Italia

Jako první se podíval vzducholodí na severní pól italský generál a vzduchoplavec Umberto Nobile. Stalo se tak v roce 1926 a cesty, sponzorované fašistou Benitem Mussolinim, se zúčastnil také dobrodruh Roald Amundsen. Právě úspěch této mise inspiroval Nobileho ke druhé cestě ve vzducholodi Italia za doprovodu šestnáctičlenné posádky. Kvůli výzkumu na Špicberkách jej doprovázel i český vědec František Běhounek.

Cesta ovšem nedopadla dobře. I když Běhounek v roce 1928 přežil – po několika týdnech strávených na kře ho zachránil ruský ledoborec Krasin –, při a po havárii Italie zahynula polovina posádky. Během hledání trosečníků zahynul za dosud nevyjasněných okolností i Amundsen, s nímž se zřítil hydroplán. I tato tragédie jako by naznačovala, že éra vzducholodí bude končit v krvi.

Pád americké USS Akron

Spojené státy nikdy nebyly vzducholodní velmocí. Celkově v jejich řadách bojovala pouze čtyři obdobná plavidla. Prvním byla vzducholoď USS Shenandoah, postavená v letech 1922 a 1923 na bázi starších Zeppelinů. Konec této lodi byl ovšem hořký a nedůvěru k těmto strojům podpořil v roce 1933 i pád obří vzducholodě amerického námořnictva USS Akron. Héliem plněné monstrum, dlouhé dvě stě devětatřicet metrů, jež zároveň sloužilo jako letadlová loď a neslo s sebou pět dvouplošníků Curtiss F9C Sparrowhawk, vyrazilo třetího dubna ke cvičnému letu, ale dostalo se do bouře.

Riskantní manévrování společně se silnými větrnými poryvy učinily plavidlo neovladatelné. A když Akron spadl do moře, bylo zle. Nedaleko se pohybující německá loď Phoebus dokázala ze šestasedmdesáti členů posádky zachránit pouze čtyři, přičemž jeden z nich zemřel ještě na moři. Poté co byla zničena i USS Macon, následnice Akronu, se Spojené státy vzdaly velkých vzducholodí a ponechaly si jen několik menších průzkumných.

Milionářský let Hindenburgu

Obrázky zachycující výbuch německé vodíkové LZ 129 Hindenburg na letišti Lakehurst v New Jersey oblétly v roce 1937 svět a už tak narušené důvěře společnosti ve vzducholodi doslova zlomily vaz. Abychom nekončili zbytečně černě, připomeňme si výjimečný let, který se odehrál rok před tragédií. Milionářský se mu nepřezdívá náhodou. Náklady na plavbu touto lodí, v níž byly i sprchy, společenská místnost a piano, se vyšplhaly do značné výšky.

Devátého října se při deseti a půlhodinovém letu sešla na palubě Hindenburgu skutečná smetánka včetně desítek diplomatů a vlivných průmyslníků. Hlavní hvězdou byl Nelson Rockefeller ze slavného rodu amerických miliardářů. A ne omylem. Cestu totiž pořádala jeho společnost Standard Oil.

(db/red)