Odhalování zahalených žen: kudy vstoupily do Evropy hidžáb a burka?

Modrooká žena v burce

Píše se rok 1979. Íránské ulice zaplavily ženy bez šátků, které běžně ukrývají jejich krásné vlasy. Jsou jich tisíce. O třicet let později si něco podobného nikdo nedovolí. „Žádná nechce být první,“ říká v Isfahánu půvabná dvacetiletá studentka.

„A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen,“ píše se v Koránu v Súře 24 (což se dá s jistou dávkou benevolentnosti a pro přiblížení nazvat kapitolou).

Mohamedovy ženy zpočátku nechodily zahalené – ta nutnost přišla teprve s tím, jak rostl Prorokův společenský význam. Závoj se totiž na Arabském poloostrově používal před už islámem – šlo o byzantský vliv. Zahalovaly se ženy mocné, vlivné a bohaté... Je to příkaz, že ženy musí nosit šátky, nebo jen doporučení? Korán se o zahalování zmiňuje ještě v Súře 33. „Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy.“ Odkaz na Korán je pro muslimy stejně důležitý, jako pro křesťany odkazy na Bibli.

Co je psáno, to je dáno. V případě obou knih je důležitý výklad, který určuje, jak má být daný text chápán. Nejspíš proto, že o výkladu Koránu a drastickém právu šaría rozhodují muži, volají současné islamistické tendence na Blízkém východě spíše po zpřísnění než po uvolnění výkladu. Představa íránské „rady moudrých“ složené z žen… je poněkud nepředstavitelná.

Svět oběhlo video, v němž íránská tanečnice během tance demonstrativně odhazuje šátek. „Doufejme, že ještě žije,“ píše se hned v několika komentářích pod videem. Gesto se šátkem vyjadřuje touhu po volnosti a svobodě, zatímco komentáře naznačují, že odhození šátku může být vnímáno jako Koránu odporující provokace, kterou radikální islamisté budou chtít potrestat.

Podobné „antišátkové“ tendence mají i některé skupiny muslimek v Evropě. Nechtějí se vzdát svého náboženství, což je výsostně duchovní a osobní záležitost, jen se zbavit jednoho z vnějších atributů, který jim nevyhovuje. V Íránu se povinnost nosit šátky začala silně vymáhat od roku 1979, kdy vznikla Íránská islámská republika. Dnes tam ženu na ulici bez šátku neuvidíte. Jsou snad nezahalené ženy z Libanonu „horší“ muslimky než povinně zahalené Íránky?

Vraždy kvůli šátkům

I odpověď na tuto otázku je pouze věcí výkladu, což je ovšem v naprosté většině opět mužská záležitost. Ačkoli to vypadá, že trest za nezahalení je otázkou striktně islámských zemí, není tomu tak. Kanadští kriminalisté vyšetřovali smrt dívky Aqsa Parvez, kterou její příbuzní zavraždili za to, že se odmítla zahalit. Jiný kanadský soud odsoudil osmapadesátiletého Mohammada Shafia a jeho ženu za vraždy svých dcer ve věku 19, 17 a 13 let. Zároveň zabili i první ze Shafiových žen kvůli tomu, že se nechovala v souladu s jejich představami o mravném životě.

Imigrantské komunity si s sebou přinášejí své tradice a zvyky. V extrémním případě to může být i “honour killing”, tedy vražda ze cti, respektive trest za zneuctění rodiny. Nošení šátků patří ke kulturním tradicím islámu. Své o tom ví Francie, kde žije největší muslimská komunita v západní Evropě. Od dubna 2011 tam hrozí každé ženě, jež vyjde na ulici v burce či nikábu, pokuta ve výši 150 eur. Ženy ve veřejných institucích a dívky ve francouzských státních školách si podle zákona nesmí vlasy zahalovat hidžábem.

V českých podmínkách se spor o šátky vyhrotil v případě dvou muslimských školaček, které nošením šátku porušovaly školní řád. Obě ze školy odešly. Na jednu stranu se jich zastala ombudsmanka Anna Šabatová, což některá média interpretovala tak, že hidžáby patří do českých škol, zatímco stejnou situaci komentoval Miloš Zeman slovy, že „šátkem to začíná, burkou končí“. Dívky daly přednost svému vyznání před studiem na škole, jejíž pravidla nošení šátků neumožňovala. Kdyby tomu bylo naopak, doufejme, že by je za to u nás nikdo neodsoudil k smrti...

Text: Topi Pigula