7 největších vánočních neštěstí: Svátky přitahují přírodní katastrofy i vrahy dětí

Neštěstí si datum nevybírá, přijít o milované příbuzné během Vánoc je ale extrémně kruté. Obzvlášť pokud jde o tak strašlivá neštěstí, jako v následujících případech.

1) Vánoční masakr v Kongu

Vražedný, děsivý a nelítostný křesťanský kult Armáda Božího odporu (LRA) byl po roce 2000 jedním z postrachů Demokratické republiky Kongo. Povstalci místní obyvatele bez lítosti masakrovali, zabíjeli děti a mnohdy jim za oběť padly celé vesnice.

Jeden z nejhorších takových případů je právě z vánočního času v roce 2008, kdy si Armáda vybrala několik vesnic. Vrazi počkali na místní oslavy a poté zahájili útok. K zabíjení použili všechny dostupné nástroje, od seker přes hole až po mačety. Další lidi upálili zaživa v jejich domovech. Ženy navíc před zabitím často znásilnili. Mnohé lidi schválně zmrzačili uřezáním rtů. Kolik obětí si tehdy masakr vyžádal, dodnes není úplně jasné, pravděpodobně ale v období od 24. do 26. prosince vyhaslo více než 600 lidských životů.

2) Série tsunami v roce 2004

Podmořské zemětřesení s epicentrem v Indickém oceánu u západního pobřeží Sumatry dosáhlo na druhý svátek vánoční neuvěřitelné síly mezi 9,1 a 9,3 stupni magnituda. Následkem toho se v oceánu zdvihly jedny z nejhorších tsunami ve známé historii. Než vlny dorazily k pobřeží a udeřily na něj neuvěřitelnou silou, která ničila obydlí, rvala stromy z kořenů a devastovala infrastrukturu, vyrostly do výšky třiceti metrů.

Nejhorší škody a ztráty na životech utrpěla Indie, Indonésie, Malajsie, Maledivy, Myanmar, Somálsko, Srí Lanka a Thajsko. O život tehdy přišlo víc než 230 tisíc lidí, včetně osmi Čechů. Přesné statistiky ale neexistují, protože těla desítek tisíc lidí se dodnes nenašla. O tragédii vznikl v roce 2012 katastrofický film Nic nás nerozdělí, ve kterém zahájil svou hereckou kariéru současný Spider-man Tom Holland.

V některých místech spoušť sahala až dva kilometry do vnitrozemí. Těla zemřelých museli místní svážet do masových hrobů, zabalená byla často pouze v igelitu; narychlo se pohřbíval i utonulý dobytek. Zpátky k normálnímu životu se někde mohli vrátit až za pět let od katastrofy.

3) Ničivé zemětřesení v roce 2003

Přesně o rok dříve, 26. prosince 2003, v Íránu ničivé zemětřesení o síle 6.6 stupňů naprosto zdevastovalo provincii Kerman. Nejhůř zasažené bylo město Bam, kam Česká republika také vyslala svoje záchranáře se psy, aby pomohli místním hledat lidi uvězněné v sutinách. V noci na 27. prosince tam ale klesla teplota pod nulu, což pohřbilo téměř všechnu naději, že mohl ve zřícených budovách ještě někdo přežit.

Asi nejhorší na celé situaci byla absolutně nezvládnutá záchranná akce. Podle informací z místní státní televize do oblasti nedorazil žádný záchranný oddíl a mnoho Íránců z postižené provincie se nedokázalo spojit se svými blízkými, protože nefungovalo ani telefonní spojení. Snažili se proto rychle dostat na letadlo, aby své příbuzné mohli zkusit najít na místě.

Při neštěstí nakonec zemřelo 34 tisíc lidí, dalších 200 tisíc se zranilo a v troskách kromě veškeré infrastruktury a civilních obydlí skončila i téměř 2 500 let stará Arge Bám, největší budova z nepálené hlíny na světě.

4) Únos letadla v roce 1994

Pravděpodobně nejhorší Vánoce v životě prožili lidé, kteří měli tu smůlu, že se na Štědrý den ocitli na palubě Airbusu 300 společnosti Air France. Letadlo mělo původně v Alžírsku, kde zrovna zuřila občanská válka, z pochopitelných důvodů zastavit jen krátce. Do letadla ale přistoupili čtyři teroristé vydávající se za policisty. Zastřelili skutečného alžírského policejního úředníka a během mnohahodinového vyjednávání také dvě rukojmí, než se jim povedlo prosadit si let do Paříže.

Francouzi si tehdy vymínili, že letadlo absolvuje mezipřistání v Marseille, tam už na něj ale čekala speciální protiteroristická jednotka. Po dvanácti dalších hodinách, 26. prosince odpoledne, si teroristé všimli pohybujících se letištních schodů a začali střílet na letištní budovu. Francouzské speciální jednotky je okamžitě pozabíjely. Několik ze 173 cestujících, členů posádky a protiteroristické jednotky z letadla odešlo s lehčími zraněními.

5) Požár jihokorejského hotelu v roce 1971

U nás málo známá vánoční tragédie dodnes zůstává nejhorším požárem ubytovacího zařízení v dějinách. Jeho původní příčinou byl výbuch plynu. Jak se ale ukázalo, 22patrový mrakodrap, Hotel Daeyeonggak v jihokorejském Soulu, byl tak mizerně navržený, že se z něj stala smrtelná past. Jeho dvě schodiště působily jako komín a hnaly kouř i oheň do vyšších pater. Stěny mezi jeho 222 pokoji navíc nebyly dostatečně ohnivzdorné.

Žebříky přivolaných hasičů navíc dosáhly jen do osmého patra a na budově nebyla žádná externí schodiště. Lidé, kteří měli tu smůlu a zůstali ve vyšších patrech, tak měli pramalou šanci na záchranu. Okolo 40 lidí se rozhodlo raději vyskočit z okna, některé napadlo při výskoku vlézt alespoň na matraci, doufali, že jim pomůže zmírnit dopad. Bohužel zahynuli všichni. Jedinou nadějí na záchranu se tak stalo 12 záchranářských vrtulníků. Hotel hořel skoro deset hodin a počet jeho obětí se nakonec vyšplhal na 163 osob, další člověk navíc vypadl z jedné z přivolaných helikoptér a zabil se.

6) Dvě železniční neštěstí v roce 1953

Na Štědrý den roku 1953 se v Šakvicích na Břeclavsku stala vlaková nehoda, kterou u nás počtem obětí překonalo snad jen železniční neštěstí ve Stéblové. Posádka lokomotivy rychlíku do Bratislavy byla tehdy opilá, usnula a nevšimla si návěstidla signalizujícího nutnost zastavení. V plné rychlosti tak souprava narazila do osobního vlaku, který stál ve stanici. Zemřelo 106 lidí a dalších 80 bylo zraněno.

„Naštěstí jsem stál v uličce, což mi zachránilo život. Lidé, kteří seděli, neměli šanci,“ vzpomínal jeden z přeživších, když v Šakvicích o 58 let později instalovali pamětní desku. „Náraz totiž sedadla doslova sroloval. Kdo seděl, toho to rozmačkalo...“

Ve stejný den a stejný rok se ale stalo ještě jedno železniční neštěstí, s trochu tragičtější bilancí a navíc takřka na opačném konci světa. Strojvedoucí vlakové soupravy, která na Štědrý den ráno roku 1953 vezla cestující mířících do novozélandského Aucklandu, tehdy vůbec netušil, že veze všechny do záhuby. Nemohl totiž vědět, že pilíře mostu jen o pár minut dříve těžce poškodila prudká povodeň. Lokomotiva se spolu se šesti vagony zřítila do řeky. Nikdo ze 151 cestujících v nich nepřežil. Divoká voda navíc těla některých obětí odnesla. Už nikdy se nenašla.

7) Vyvraždění rodiny Lawsonových v roce 1929

Krátce před Vánoci roku 1929 vzal třiačtyřicetiletý farmář Charles Lawson manželku a všech sedm dětí na výlet do města. Nakoupil jim nové oblečení a nechali si udělat i fotografický portrét, což nebylo v Germantonu v Severní Karolíně moc obvyklé. Jestli už tehdy Lawson plánoval, co svým nejbližším na první svátek vánoční udělá, se už nikdo nedozví.

Odpoledne 25. prosince si nabil pušku a zabil všechny členy své rodiny, které doma našel. První zastřelil své dvě dcery, dvanáctiletou Carrie a sedmiletou Maybell. Aby se ujistil, že jsou skutečně mrtvé, jejich těla ještě dlouho tloukl. Pak je ukryl ve stodole, kde skladoval tabák.

Následně se vrátil do domu, kde na terase zastřelil sedmatřicetiletou manželku. Sedmnáctiletá Marie všechno viděla z kuchyně a zakřičela na dva malé brášky, aby se schovali. Vzápětí dostihla kulka i ji, čtyřletého Jamese a dvouletého Raymonda. Svoje čtyřměsíční miminko zabil jako poslední. Pak odešel do lesa a spáchal tam sebevraždu. Jediný, kdo masakru unikl, byl nejstarší chlapec, šestnáctiletý Arthur, kterého předtím sám Lawson poslal na pochůzku. Motiv vraždy je dodnes záhadou.