Nejkratší válka všech dob trvala jen 38 minut. Proběhla na Zanzibaru

Ostrov Zanzibar si už v 8. století vyhlédli arabští obchodníci z Ománu jako ideální základnu k pronikání na východoafrické pobřeží. Nejvýnosnější obchodní komoditou té doby byli otroci a tak to zůstalo dalších 1 000 let.

Jak si Britové a Němci vyměnili ostrovy

Ve druhé polovině 19. století Zanzibar, k němuž patří ještě ostrov Pemba, formálně spravoval místní arabský sultán. Protilehlou pevninu tvořila Německá východní Afrika, pozdější Tanganika, která na severu hraničila s územím ovládaným Brity (dnešní Keňa). Tlak Berlína na obsazování dosud volných území ale rostl a bylo jen otázkou času, kdy Němci sáhnou i po Zanzibaru.

Aby tomu Britové předešli, navrhli v roce 1890 Berlínu výměnný obchod. Dají mu strategický ostrov Helgoland v Severním moři a k tomu pár území v Africe, když se Zanzibaru zřekne. Němci zajásali – Helgoland ležel naproti právě dokončenému Kielskému průplavu a pro nově budované říšské loďstvo měl cenu zlata.

Vzpurný sultán

Britové Zanzibar spravovali s laskavou péčí koloniálního protektora a nic nenasvědčovalo tomu, že by zde měli o své zájmy bojovat. Vše se změnilo 25. srpna 1896, kdy se v pořadí šestým zanzibarským sultánem stal Chalíd bin Bargaš. Nový sultán odmítl uznat britskou suverenitu, zabarikádoval se v paláci a vyvěsil zanzibarskou vlajku.

To bylo na Brity moc. Obratem sehnali dohromady menší flotilu lodí v čele se třemi křižníky, oddíl námořní pěchoty o 150 mužích a už dva dny poté zakotvili přímo před sultánovým palácem. Sultán ale nevěřil, že dojde k útoku, a zaslané ultimátum odmítl. Bylo 9 hodin ráno 27. srpna 1896, když dal velitel britské eskadry povel k palbě.

Válka začíná

Vzpurný sultán se na obranu připravil, jak nejlépe mohl. Kolem paláce tyčícího se na palácovém náměstí na nábřeží nechal rozmístit všechna děla, která na ostrově našel. V samotné budově se zabarikádovalo kolem 3 000 lidí včetně otroků a žen – nezapomínejme, že sultán měl svůj harém. V přístavu se britské flotile srdnatě postavila sultánova ozbrojená jachta HHS Glasgow.

Palba z britských křižníků a dělových člunů byla zničující. Čtrnáctidělová šalupa HMS Racoon a dělové čluny HMS Thrush a HMS Sparrow vystřelily současně v 9.02 a spolu s křižníky začaly měnit převážně dřevěný palác v hromadu trosek. Dělostřelcům se podařilo zasáhnout a zničit většinu arabských děl a k zemi se poroučel i stožár se zanzibarskou vlajkou.

Rychlý konec námořní bitvy

Bitva se rozhořela i na moři. Jediná sultánova loď, ozbrojená jachta HHS Glasgow, zahájila v 9.05 palbu na vlajkovou loď útočící britské flotily HMS St. George ze svých sedmi děl a Gatlingova rotačního kulometu, který sultánovi darovala královna Viktorie. Lehká děla ale svými čtyřkilogramovými projektily nemohla křižník vážně ohrozit, o palbě z kulometu nemluvě.

St. George vyzbrojený dvěma 230mm, deseti 152mm a tuctem 57mm děl odpověděl salvou, která Glasgow rázem poslala ke dnu. Kompletní posádku zachránili britští námořníci ve člunech, z nešťastné jachty zbyly jen špičky stožárů trčící ještě mnoho let z mělkých vod přístavu.

Válka skončila

V 9.40 bylo po všem. Po 38 minut trvajícím ostřelování většinou tříštivými střelami měli obránci paláce kolem 500 mrtvých a zraněných, na straně útočících Britů byl jeden raněný námořník. Palác byl v plamenech, hořel i sousední harém.

Sultán Chalíd bin Bargaš uprchl na nedalekou německou ambasádu, kde požádal o azyl. Britové na jeho místo dosadili loajálního sultána Hamúda, který si postavil nový palác na místě harému svého předchůdce. Z původního paláce se stal park.

Poražený sultán žil až do první světové války v Německé východní Africe. Tady byl v roce 1916 zajat Brity a internován na ostrově svaté Heleny. Po válce se směl vrátit do východní Afriky, kde v Mombase v roce 1927 zemřel. Pro obyvatele Zanzibaru ale navždy zůstal hrdinou oficiálně nejkratší války v dějinách lidstva.