Při nejhorší havárii jednoho letadla zemřelo 520 lidí. Dva zaměstnanci aerolinky pak spáchali sebevraždu
Boeing 747 100SR, který mířil z Tokia do Ósaky, měl fatální nehodu a narazil do hory Takamagahara. Při nejstrašlivější havárii jednotlivého letadla v historii zemřelo 520 lidí.
Boeing 747, kterému se přezdívá Jumbo jet, byl technologickou chloubou své doby. První širokotrupé třířadé letadlo, největší a nejstylovější, které začalo létat v roce 1970, mohlo přepravovat až 500 cestujících. Japan Airlines požádaly firmu o úpravu pro lety na krátké vzdálenosti. Nový 747 100SR měl nižší kapacitu paliva, vyšší nosnost, zesílenou konstrukci, aby byl odolný při větším počtu vzletů a přistání, a mohl přepravit třikrát více osob než jiná letadla při vnitrostátních letech.
Ovládání nefungovalo
Dne 12. srpna 1985 nastoupilo 509 cestujících na palubu letu JL 123. Spolu s nimi tam byla také patnáctičlenná posádka. Letadlo v 18 hodin odletělo z letiště Haneda v Tokiu a přibližně za hodinu mělo dosednout na Itami v Ósace.
Po bezpečném vzletu se stroj stočil doprava a mířil přes záliv Sagami k Ósace. Po 12 minutách letu ve výšce téměř 7300 m ovšem v zadní části došlo k výbuchu a ovládání letadla přestalo reagovat. Nastala výrazná dekomprese, z kabiny pro cestující unikal vzduch, uvnitř burácel vichr. Obrovský proud stlačeného vzduchu, který vystřelil ven ocasní částí, letadlu utrhl téměř celý svislý stabilizátor. Vzduch také přetrhal všechna čtyři hydraulická vedení sloužící k pohonu směrových řídících ploch letadla. Řízení selhávalo a piloti mohli letadlo ovládat jen pomocí tahu motorů. Neviděli, co se vzadu děje, a nevěděli, co poruchu způsobilo. Zásoby kyslíku stačily jen zhruba na 15 minut. V kabině už nebyl tlak a všichni museli použít kyslíkové masky.
Přečtěte si také: Turecký vojenský letoun Lockheed C-130 Hercules se ve vývrtce zřítil k zemi, nikdo z 20 lidí na palubě nepřežil
Jakmile piloti dostali porouchané letadlo aspoň trochu pod kontrolu, rozhodli se vrátit na tokijské letiště. Udržet kurz ale bylo nesmírně těžké. Nemohli plně kontrolovat výšku a přímo ovládat náklon a vyrovnávali let pouze regulací rychlosti. Letadlo přešlo do aerodynamických oscilací známých jako fugoid (kdy střídavě klopí a zvedá přední část) a holandský krok (kdy se naklání ze strany na stranu). Posádka měla navíc nejspíš vlivem nedostatečného okysličení mozku omezenou schopnost logicky uvažovat.
Desítky pasažérů mohly přežít
Letadlo zůstalo ve výšce asi 6100 metrů asi 12 minut. Když nabralo kurz na Tokio, začalo spirálovitě klesat. Ovládalo se stále hůř a rychle směřovalo k pohoří nad Tokiem.
JL 123 zmizel z radarů 32 minut po explozi. Ihned odstartovaly japonské stíhačky, aby zjistily, jestli letadlo nouzově přistálo, nebo se zřítilo. Brzy bylo zřejmé, že spadlo v zalesněných horách, ve velmi obtížně přístupné odlehlé oblasti, kam nevedou silnice. Už byla tma a záchranáři nevěděli, kde přesně mají hledat. Až v 5:40 ráno se potvrdilo místo havárie.
Letadlo se zřítilo rychlostí téměř 640 km/h, prakticky se roztrhalo na kusy a trosky se rozprskly po strmých svazích hor. Nepředpokládalo se, že by vůbec někdo mohl přežít. Mnozí zemřeli při výbuchu či při nárazu, odhadem dvacet až padesát z nich až v dalších hodinách. Záchranáři druhý den našli čtyři živé ženy, které následně vypověděly, že během noci slyšely sténání a volání.
Co bylo příčinou?
„Kromě případů terorismu se nikdy nestalo, že by se Boeing 747 zřítil takovým způsobem,“ konstatoval Christopher P. Hood, který o této havárii napsal knihu Dealing with Disaster in Japan: Responses to the Flight JL123 Crash. „Znamenalo to, že je se 747 něco špatně. Těchto Boeingů létá po světě asi 600. Po takové události může letecká společnost a výrobce čekat obrovské finanční následky.“
Stav a množství trosek vyšetřovatelům ztěžovaly práci, nakonec ale identifikovali únavovou trhlinu v záďové přetlakové přepážce, která odděluje natlakovaný vzduch v kabině od okolního vzduchu v ocasní části. Zjistili, že tento kriticky důležitý bezpečnostní prvek už prošel opravou před více než sedmi lety. Technici, kteří možná neměli dostatek zkušeností s údržbou 747, tenkrát nedodrželi pokyny z bezpečnostní příručky, a tak měla přepážka pouze 70% pevnost. Protože tento letoun absolvoval krátké lety, přepážka se při častějších startech a přistáních více namáhala, až konstrukce povolila.
Společnost Japan Airlines po tomto neštěstí, které se do dějin zapsalo jako největší havárie jednotlivého letadla, čelila výraznému poklesu popularity. Lidé se obecně báli létat a vnitrostátní letecká doprava spadla o čtvrtinu. Prezident Japan Airlines Yasumoto Takagi rezignoval, manažer Hiroo Tominaga spáchal sebevraždu stejně jako inženýr Susumu Tajima, který po původní opravě letoun poslal do provozu.
Největší havárii dopravního letadla v Japonsku připomíná několik pietních míst. Na úpatí hory Takamagahara u obce Ueno stojí památník Osutaka-no-One, kde se každoročně scházejí lidé, aby uctili památku obětí.
Zdroj: dokument Rekonstrukce leteckých havárií: Havárie letu Japan Airlines 123, BBC
Video, které jste mohli minout: Macinka vyzval Putina: Zastavte válku. Mír není gesto slabosti, ale zodpovědnosti