Lidé se oblékají asi 170 000 let, tvrdí studie vší DNA

Oblečení patří v dnešní době k naprosté lidské samozřejmosti. Dennodenně se několikrát oblékáme a svlékáme. Někteří s radostí, jiní zase s odporem. Tak či onak, oblečení patří k nedílné součásti základní lidské potřeby. Otázka zní, jak dlouho a proč.

Chabé archeologické nálezy

Určit přesné datum nebo dobu, kdy lidé začali nosit první oděvní svršky, není vůbec snadné. V dobách dávno minulých neexistovala umělá vlákna, nýbrž se používaly zvířecí kůže a přírodní produkty. Právě z tohoto důvodu se zachovalo velmi malé množství archeologických důkazů, které by nás o dávné módě zpravily. Na základě archeologických nálezů existuje několik různých teorií.

Genetický výzkum zbarvení lidské kůže poukazuje na to, že lidé ztratili větší část chlupů asi před milionem let. Právě tahle přeměna by mohla znamenat ideální dobu na nošení teplého oblečení. Ostatně první jednoduché nástroje pro odškrabávání kůže pocházejí z doby před 780 000 lety. Obecně se však předpokládá, že v té době kůže zvířat sloužily k jiným účelům, jako je například výstavba úkrytu. První primitivní jehly s očky se začaly objevovat před 40 000 lety. S těmito nástroji se ale již vyhotovovaly mnohem složitější oděvy. Lidé v této době zkrátka nějaké oblečení již nosili.

Vší DNA

Čerstvá studie z University of Florida dospěla k závěru, že lidé začali nosit oblečení asi před 170 000 lety. Jak vědci přišli k takovému závěru? Za vším stojí údajně evoluce vší. Vší kolonie totiž patří mezi výjimečně dobře přizpůsobivý hmyz vůči svému okolí. Vědci předpokládají, že se lidské vši musely přizpůsobit oblečení, které na sobě lidé nosili. Jednoduše řečeno: dokud lidé nenosili oblečení, lidské vši prakticky neexistovaly. Floridští badatelé pro své tvrzení použili rozbor vší DNA, aby vypočítali jejich evoluční procesy. Laboratorní závěry ukazují na to, že lidé začali nosit oblečení asi před 70 000 lety, tedy v době, než začali hromadně migrovat do chladnějších klimatických pásem severně od Afriky. Vynález oblečení byl pravděpodobně jeden z faktorů, který zásadním způsobem umožnil migraci.

Jiná kultura, jiný styl

Tohle načasování dává logický smysl také vůči známým klimatickým faktorům té doby. Moderní lidé se zkrátka začali pravidelně oblékat, aby svá těla udrželi v teple. Podmínky doby ledové byly tvrdé a lidé prostě museli sáhnout po nějakém efektivním řešení. Pokud jde o přechod ze zvířecích kůží na textilie, první látka byla jakýmsi raným předkem plsti. Jednoduchému pletení se lidé začali věnovat před 27 000 lety, což dokládají nálezy hliněných košů a textilií. Zhruba o 2000 let později se objevily první figurky, jejichž těla byla oděna do různých oděvních svršků. Právě tyhle nálezy poukazují na technologii tkaní. A byly to mladší starověké civilizace, které začaly vyrábět nové materiály. Například starověcí Egypťané vyráběli plátno okolo roku 5500 př. n. l., zatímco Číňané začali kolem roku 4000 př. n. l. zpracovávat hedvábí.

První módní výstřelky

Postupem času lidé začali oblečení využívat nejen pro zahřívání a zakrytí svého těla, ale také jako módní doplněk. První barevná lněná vlákna byla nalezena v Gruzii, přičemž jejich stáří se datuje na dobu před 36 000 lety. Dřívější svršky ale nebyly natolik složité a extravagantní, jako je tomu dnes. Tkanina se převážně nosila hozená přes rameno a zapnutá v pase. Největší módní boom odstartoval v polovině 12. století, kdy se oděvní podoba drasticky proměnila. Oblečení se začalo vyrábět se zakřivenými švy, šněrováním a knoflíky. Kontrastní barvy a tkaniny se staly populární zejména v Anglii. Od té doby se móda začala měnit také na Západě.

Někde oblékací styl podléhal estetickému oku, jinde se na módní podobě odrážel politický směr. Největší rozmach zažilo oblékání v době průmyslové revoluce. Právě v této době se mohlo rozmanité šatstvo ve velkém vyrábět v továrnách, odkud v rekordním čase doputovalo na tržiště. Zvýšená výroba měla drastický vliv na snižování cen, což vedlo k naplnění šatních skříní běžných obyvatel. Móda se tak začala s jistou pravidelností neustále měnit, což vidíme také dnes.

Text: Petr Smejkal